Nevyhořeli jste?

Pozorujete na sobě varovné příznaky: sklíčenost, nechuť do práce, pocit marnosti…? Možná vám hrozí syndrom vyhoření. Nemoc vzniká měsíce až roky a viditelné je většinou až závěrečné stadium. Nepodceňujte proto jednotlivé fáze.

Na začátku vztahu, práce nebo jiné činnosti většinou pociťujeme nadšení: sršíme elánem, máme velká očekávání, zanedbáváme svoje volnočasové aktivity nebo rodinu. Jenže po nějaké době nadšení uvadá. Po stagnaci pak přichází frustrace, kdy se člověk začíná ptát po smyslu práce, protože se opakovaně setkává s překážkami.

Začíná to docela nevinně: do mozaiky se skládají problémy z oblasti psychické, fyzické i sociální. Jejich základem je vždy stres a neschopnost ho zvládnout. Jednotlivé fáze přecházejí do dalších tak hladce a nepostřehnutelně, že si to ani neuvědomujeme – a máme problém!

Úplná ztráta nadšení

Syndrom vyhoření znamená ztrátu zájmu o práci, o přátele, o jakoukoliv činnost. Je to úplná ztráta nadšení. Projevuje se vyčerpáním, celkovou únavou a nese všechny typické znaky chronického stresu: snížené sebevědomí, úzkost, obavu, únavu, neurózu, depresi, poruchy paměti a koncentrace, poruchy spánku, tendenci k návykovým látkám, neschopnost uvolnit se. A přidružují se somatické potíže (kardiovaskulární choroby, onemocnění trávicího traktu, problémy s dýcháním, v sexu aj.).

Navenek se syndrom vyhoření projevuje jako únavovost, chronický stres či deprese, ale rozdíl je v tom, že se nejvíc týká pouze jedné krizové oblasti. Nejčastěji to bývá práce, ale objevuje se i syndrom vyhoření na rodičovské dovolené, při dlouhodobé péči o nemocného člena rodiny nebo v manželství.

Nejčastěji se s vyhořením setkají ti, kdo pracují s lidmi v tzv. pomáhajících profesích: zdravotnický personál, učitelé, psychologové, sociální pracovníci, policisté, právníci, manažeři, novináři, pracovníci helpdesků a infolinek. Syndromem vyhoření trpí víc muži než ženy.

Okamžitě řešit stres!

Na to, že se s vámi něco děje, by mělo přijít vaše okolí a zakročit. Vy se totiž můžete cítit pod psa, ale pravou příčinu neodhalíte. Protože jedním z příznaků vyhoření je perfekcionalismus, domníváte se, že už prostě pracovnímu tempu nestačíte, chybu hledáte ve svém věku, nedostatku vzdělání nebo zkušeností. A utápíte se čím dál tím víc.

Léky na syndrom vyhoření neexistují. Existuje jediná prevence, aby nás „burn-out“ nedohnal: stres řešit okamžitě. Naučit se používat relaxační techniky, zkusit meditaci, navštívit psychoterapeuty. Odpoutat se od činnosti, která nás stresuje, najít si další aktivity a koníčky. Chodit za kulturou, stýkat se s lidmi, kteří nás přivedou na jiné myšlenky. Stanovit si priority, nenabalovat na sebe povinnosti, dělat si plány do budoucna, radovat se z maličkostí, užívat si života a nemít z toho hlavně výčitky svědomí.

Řešením můžou být i lázně nebo wellness pobyty, kde je možné příjemně dobít baterky. Důležité ale je nemyslet na příčiny svých problémů, nepřibalit si zkrátka starosti s sebou, to by náš stav mohlo ještě zhoršit. Vaše firma to bez vás určitě chvíli vydrží, když její chod svěříte do správných rukou. Chytrý šéf pozná, že nejde o vaši lenost nebo rozmar, ale o nemoc – a v úmyslu na chvíli vypnout by vás měl podpořit. A pokud si budete myslet, že si ani krátkodobou absenci nemůžete dovolit, uvědomte si smutnou pravdu: všichni jsme nahraditelní.

 

Pokračování článku a mnoho dalšího naleznete v K&W 03-04.2018

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *