Vizážista musí být dobrý psycholog

Pavel Bauer patří mezi nevyhledávanější vizážisty u nás. Může se totiž pochlubit dvěma desítkami let praxe v oblasti krásy. Je všestranný, umí totiž skoro všechno. Od vaření po gymnastiku, herectví, líčení a zvládne perfektně i roli lektora.

Jako vizážista pracuje od roku 1993, kdy dokončil odborné kosmetické vzdělání. O tři roky později získal titul mistra České republiky v make-upu a v roce 1997 na světové soutěži v Düsseldorfu titul vicemistra. Mezi jeho hlavní činnosti patří: líčení pro TV, reklamní spoty, módní přehlídky, veletrhy, fotoprodukce do módních časopisů, péče o celebrity, lektorská a vzdělávací činnost, poradenské služby, odborné soutěže, spolupráce s českými designéry. Pracoval na módních přehlídkách, show a stážích v zahraničí – v Paříži, Vídni, Berlíně, New Yorku a Düsseldorfu. Je autorem a předsedou odborných soutěží pro vizážisty a kadeřníky u nás i v zahraničí. V současné době je také členem řídícího výboru Unie kosmetiček, se kterou spolupracuje od roku 1995.

Jak jste se dostal ke kosmetice?

Měl jsem tu výhodu, že jsem hrál amatérsky divadlo, a to dodnes považuji za první krok, jak jsem ji objevil. Jezdili jsme do zahraničí, do Irska, Francie, viděli jsme Monte Carlo, dokonce jsme zažili ještě Grace Kelly, rok poté zahynula… Měli jsme tu výhodu, oproti většině lidí tenkrát, že jsme mohli vyjet na západ. Vracel jsem se vždycky s taškou plnou jídla, a hlavně s časopisem Elle. Nevěděl jsem přesně o co jde, ale líbily se mi fotky.

Jaký je zájem o proměny, ještě stále letí?

Velký. Ženy stále potřebují poradit a od toho jsme my, abychom jim pomohli. Často jim svou prací i radou zvedneme sebevědomí.

Jak přijímají ženy vaše rady?

Jde o to nejdříve člověka poznat a respektovat ho. Někdy není jednoduché dotyčnou přesvědčit. Nesnažím se za každou cenu prosadit módní trend. Sednu si k nim, protože jdu na řadu až po vlasech, a povídám si s nimi, abych odhalil jejich osobnost. Některé ženy se nechtějí dlouze líčit, ale říkám jim často, je to jako s obědem, který vaříte. Všechno potřebuje svůj čas. Připravím si vždy taktiku, přesvědčuji, co jí sluší, ale netlačím do něčeho, co nechce, v čem se necítí dobře. Moje práce vychází hlavně ze zkušeností, schopnosti empatie, cítění, tedy hlavně musím být dobrý psycholog.

Dokážete je přesvědčit?

Rád hranice posouvám, nemusí být vše přesně dané podle barevné typologie, moje mantinely jsou hodně široké. Důležité je, jestli se cítíte dobře, ne podle toho, co vám někdo „přidělí“. Ženy se toho drží, někdy zbytečně. Mají naučené: jsem studený typ, tak chci studené barvy. Můžu ale například použít i teplou barvu, která má metalický odstín a ten je studený, pak ho lze kombinovat s rtěnkou. Ve vyšším věku už nejsou ženy tak tvárné a nechtějí uhnout. Bojí se změn. Paní z malého města, kdyby měla tmavší rtěnku, vyslechla by si všelijaká hodnocení. Stejné to bývá s manažerkami s černou linkou na očích a s červenou rtěnkou, ty neuhnou k přirozenosti.

Co je nejdůležitější na práci vizážisty?

Zkušenosti, empatie, psychologie, argumenty, a tak trochu umění ovládat lidí. Manipulovat je v dobrém, přirozeným způsobem. Není to jednoduché. I talentovaným lidem, mladým vizážistům, kteří mi při výuce prošli rukama, tahle zkušenost s lidmi chybí, ale jsou skvělí na přehlídky, kde jde hlavně o to, že práce musí odsýpat.

Co všechno vyučujete?

„Pořádám kurzy, někdy si mě najme škola nebo firmy či agentury na takzvaný média trénink. Učíme zaměstnance oblékat a líčit. Někdy si vypíšu workshop pro lidi, kteří chtějí začít pracovat v oboru, absolvovali už spoustu kurzů, ale řeknou si, že ode mne se dozví víc než jinde. Jsou to třeba kadeřnice, které chtějí líčit na svatby nebo touží pokročit ve svém oboru. Společně nám na to stačí i dva dny. A dostanou ode mě certifikát. Učím rád základy a ze všeho nejraději dělám workshopy, které jsou zaměřené na svatební líčení, airbrash, na konturování, na modelování obličeje, na denní líčení. Je to pro lidi, kteří nemají čas na rekvalifikační kurs a workshopy jim stačí“.

Dá se ještě najít něco nového v líčení?

Jde spíš o nové technologie. Třeba líčení s airbrashem, s nímž děláme nástřik na obličej. Jeho největší výhodou je bezdotykovost. Usnadňuje práci kosmetičkám a klientkám s citlivou pletí, atopickými ekzémy a s alergiemi na různé kontaktní materiály. Make-up se aplikuje formou sprejování. Líčidla mají stejnou funkci, ale s pomocí malé pistolky namalujeme oční stíny, oči, obočí, řasy, linky i rtěnky. Vznikají takhle plakáty, auta, body paiting a samoopalování v salonech. Kdysi to byl velký přístroj s kompresorem.

Jak se airbrash používá?

Je to malá pistolka, velká asi jako tužka a vede k ní hadička s páčkou. Barvu do ní vhání vzduch. Líčidlo musí být na vodním nebo lihovém základě.  Zmáčknutím páčky se mikročástečky líčidla rozprašují a vytvoří se tím líčení. Vrstva je lehounká a jemná. Materiály, které k tomu mám jsou buď hodně nebo málo krycí, dá se tím vytvořit fantasy na body paiting. Kompresorek k němu vypadá jako mobil a nabíjí se v zásuvce nebo je na baterky. Využít ho můžou i manikérky na ozdoby na nehty. Dají se s ním dělat i tenké čárečky, záleží vždy na vzdálenosti od obličeje nebo se používají šablony.

Pokračování článku a mnoho dalšího naleznete v K&W 09-10.2017…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *