Voňavý noční úbor

Marilyn Monroe, jak je všeobecně známo, na noc oblékala dvě kapky Chanelu. Možná jdete v jejích stopách nebo ještě raději experimentujete a vůně používáte podle příležitosti a nálady. Víte, jak dlouho už lidstvo provázejí a činí život příjemnějším?

Prvními uživateli parfémů nebyly ženy toužící zavonět svým protějškům, na to bylo toto zboží příliš drahé a „božské“.

Vůně byly součástí náboženských obřadů, takže se dá konstatovat, že první voňavkou bylo kadidlo. Pálil se také cedr nebo cypřiše a lidé vonný kouř vdechovali.

Žádný Řek nebo Říman se nepustil do díla, aniž by obětoval božstvu zápalnou oběť.  Odtud i jméno: per fumo znamená latinsky kouřem neboli s pomocí kouře.

Odbilo sedm cypřišů

Práci s vonnými látkami se věnovali kromě kněží i lékaři. A první historicky doložení uživatelé? Vonné balzámy používali faraoni, jak to dokládají nálezy v jejich hrobech. Bez povšimnutí je samozřejmě nenechala ani Kleopatra nebo staroegyptská královna Nefertiti. Stále ale sloužily hlavně k balzamování. Jenže pak si bohatí Egypťané (nebo spíš jejich ženy) řekli, proč by měly vonět jenom mumie a vonné oleje i masti začali používat sami. Natírali si je na tělo a mazali jimi i paruky, které byly nejen módní, ale sloužily také jako ochrana před sluncem.

Díky hedvábné stezce se vůně rozletěly po celém světě: do antického Říma, staré Persie, Číny… Neobešly se bez něj ani kočovné kmeny pouštních Arabů: v turbanech nosili různé voňavé rostliny nebo si do nosních dírek zasunovali smotky z různých vonných kytiček.

Japonci zdokonalili původně čínský vynález: kouřové hodiny, které každou hodinu ohlašovaly jinou vůní – konvalinkovou, cypřišovou, fialkovou… Vonět chtěly i Japonky a v kimonech proto nosily sáčky s různými vůněmi.

První středověká voňavka

Jenže po pádu Říma se vonné prostředky přicházející z východu staly téměř nedostupnými a jejich cena značně stoupla. Už ale dávno nebyly výsadou mužů a kněžích. Ženy po exotických vůních toužily víc a víc, proto začali vědci experimentovat a destilovali bylinné výtažky. A byli na této cestě stále úspěšnější.

Po objevení Ameriky v roce 1492 se do Evropy začaly dostávat další suroviny na výrobu parfémů. A v období renesance se jejich výroba rozjela ještě víc. Byla to ovšem spíš „z nouze ctnost“. Bohatí se voněli, aby zakryli nedostatečnost své hygieny (mýt se totiž byl taky hřích). Marně ovšem církev brojila proti tomuto ďábelskému výrobku. Boj prohrála, protože brzy parfémy přestaly být jen výsadou šlechty, vonět se začaly i zbohatlé měšťanské paničky. Jak by ne, když se objevila první středověká voňavka! Nesla jméno Cyprus podle ostrova Kypr, odkud se do ní přivážely přísady (ambra, mošus a santal).

 

Pokračování článku a mnoho dalšího naleznete v K&W 11-12.2017…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *