Kůže je náš největší orgán. A co víc, velká část z jejích v průměru 16 000 centimetrů čtverečních je vidět. Už proto si ji většinou hýčkáme, pečujeme o ni a když se vyskytne komplikace, těžce to snášíme. Problém je i v tom, že na kůži se odráží celkový stav našeho organismu a jeho orgánů, které jsou právě pod kůži dokonale ukryté.
Některé nepříjemné projevy, které kůži postihují, jsou jen přechodné nebo očekávatelné. Pokožka reaguje na nedostatek vody v těle, na stárnutí organismu, infekční nemoc nebo únavu. Jenže něco i při nejlepší vůli neovlivníme, a právě to jsou faktory, které dokáží vzhled kůže velmi nepříjemně dlouhodobě nebo i trvale poznamenat.
Seborea není jen vyrážka
Nepříjemné zánětlivé onemocnění kůže, u kterého stále není zcela jasné, proč vlastně vzniká. Seboroická dermatitida se projevuje jako nadměrná tvorba kožního mazu nebo šupinatění pokožky části hlavy se zánětem mazových žláz. Zánětlivá ložiska zejména ve vlasech, na obličeji, zádech a hrudníku jsou potažena žlutými a nahnědlými šupinkami, bývají zarudlá a mastná. Záludnost onemocnění spočívá také v tom, že se může snadno šířit. Objevit se může i mokvání a strupy. Ložisko seborey nepříjemně svědí a tuto nepříjemnost provází i pocit pnutí.
Seborea se vyskytuje nejčastěji u kojenců a mužů ve věku 30–60 let, nevyhýbá se ale ani ženám, zejména v menopauze a po ní. Navíc, jestliže se onemocnění objeví v dospělém věku, dá se předpokládat, že se bude vracet. Postihuje lidi s oslabeným imunitním systémem či s mastnější pletí, s genetickou dispozicí, hormonální nerovnováhou nebo při přemnožení některých druhů kvasinek. Vliv na onemocnění má i stres, problémy s trávením, únava, agresivní kosmetika nebo změna počasí.
Děti jako zvláštní kapitola
Onemocnění poměrně často postihuje nejmenší děti. Jejich mazové žlázy jsou v prvních měsících života velmi aktivní, mají chránit citlivou kůži před agresivními vnějšími vlivy, později se jejich činnost srovnává. Někdy však dojde ke vzniku seboroické dermatitidy, a to až u deseti procent dětí.
Při objevení příznaků nemoci je proto potřeba nezbytná pomoc pediatra a dermatologa, protože ani protilátky obsažené v mateřském mléce před touto nemocí miminko neochrání. Dobrou zprávou je, že u většiny dětí nemoc vymizí a jen zřídka dojde k rozvoji závažnější formy.
Co pomáhá a co ne
Léčba v dospělosti je složitý oříšek někdy i pro zkušeného dermatologa. Používají se speciální přípravky – bílá ichtyolová mast, antimykotické šampony, v závažnějších případech i kortikosteroidy. Každý organismus totiž reaguje na léčbu trochu jinak. Projevy onemocnění se navíc dají zaměnit za atopickou dermatitidu a ta vyžaduje docela jiný přístup.
- Seborea se nejčastěji objevuje v podzimních a zimních měsících, v teplých částech roku se přinejmenším zlepšuje. Vždy postihuje místa s vysokou koncentrací mazových žláz – obvykle obočí, čelo, bradu. Suchá a svědivá místa na obličeji se brzy začnou olupovat nebo červenat. Stejné příznaky se objevují na vlasaté části hlavy, kde seborea často připomíná lupy. Šupiny kůže jsou ale mastné a nažloutlé.
- Při styku s vodou se zvyšuje pH pokožky a může dojít i k jejímu podráždění. Proto se k sušení vlasů doporučuje používat fén, který dobu styku vody s pokožkou výrazně zkrátí.
- Pro řešení problémů nedejte na babské rady nebo internetové diskuse, ale na dermatologa a jeho pomoc. Osvědčuje se i speciální výběr kosmetiky, stav může zlepšit zvýšený příjem vitaminů, zejména D a B, stejně tak jako antioxidační doplňky potravy s obsahem zinku.
- Problémem, který stav zhoršuje, můžou být i některé „neškodné“ látky v kosmetice a při péči o pleť, např. heřmánek.
Vitiligo: problém z trochu jiného soudku
Není nakažlivé ani bolestivé. Čertovo kopýtko spočívá v něčem docela jiném – je vidět. Jakékoliv maskování je obtížné, ne-li nemožné. Vitiligo je onemocnění způsobené ztrátou pigmentu a postihne asi jedno procento populace. Projeví se bílými skvrnami na kůži, nejčastěji na obličeji, kolem očí a úst, na prstech, kloubech i tříslech. Postihuje muže i ženy a většinou se rozvíjí mezi desátým a třicátým rokem života.
Příčina vzniku není zcela známá, většina odborníků řadí vitiligo k autoimunitním onemocněním. Impulzem pro jeho vznik a šíření může být stres, dráždění kůže, nečekaná reakce, která vyvolá šok. Vliv může mít i dědičnost, ovšem onemocnět může i člověk, v jehož rodině nikdo touto nemocí netrpěl. Proto je tak důležité nikdy nepřetěžovat imunitní systém a dodržovat zdravý životní styl, chránit kůži před UV zářením. Ohrožení lidé by se měli vyhnout jakémukoli zbytečnému porušení kůže (například piercing, tetování nebo permanentní make-up).
Vitiligo se někdy sdružuje s kožními nemocemi, například s atopickým ekzémem nebo s alergickými a autoimunitními nemocemi – astmatem, sennou rýmou, cukrovkou či střevními záněty.
