Přiběhla na schůzku a měla málo času. Ještě ji čekala práce. Byla jsem ráda, že si udělala aspoň chvilku čas pro časopis Kosmetika & Wellness. Lucie Janků patří mezi vizážistickou špičku a času nemá nazbyt. Líčí slavné sportovkyně, světoznámé modelky, spolupracuje s módními časopisy, s filmem i televizí.
„Promiň mi ty průtahy, dostanu se domů kolikrát až ve tři ráno, dělám i dvacet hodin,“ omlouvá se, ale na krátké povídání si čas udělala. Je radost povídat si s jednou z nejvyhledávanějších vizážistek u nás i ve světě. Je profík a svoji práci miluje.
Prý jsi „čmárala“ obličeje už v dětství?
Moje učitelka ze základky mi dala slohovou práci na téma: Čím chci být? Už tenkrát jsem chtěla malovat lidi. Profese vizážisty v roce 1994, v mých patnácti letech, ještě nebyla známá. Jasně, chodila jsem na kreslení a moc mě to bavilo. Od malička jsem „čmárala“ sousedky, osmi- nebo devítileté holky. Divím se, že se nechaly. Pak jsem ale tenhle zájem opustila a chtěla jsem mít cestovku.
Pak ses vdala…
Stala jsem se manželkou známého hokejisty. V domácnosti jsem si pak uvědomila, že už nemusím být zaměstnancem, ale být na „volné noze“. Tak jsem do toho šla.
Jak jsi s profesí začala?
Vlastně to byla obrovská náhoda. Jednou jsem jela do Prahy, chtěla jsem spolupracovat se známou kosmetickou značkou, prostě prodávat. Zeptali se, jestli nechci líčit, a já jsem si řekla proč ne? Partnerka manželova spoluhráče, česká miss, mi říkala: „Ty chodíš tak hezky namalovaná, můžeš nalíčit i mě?“. To mě povzbudilo, měla jsem obrovskou radost, že mohu začít dělat to, co mě baví.
A kde jsi získala dovednosti?
Nechtěla jsem se pouštět do nějakých povrchních rad, kterých je plný internet. Holky umí nalíčit sebe, klidně ze sebe udělají Madonnu, ale nedokážou pochopit například, co dělá světlo na pleti, jak fungují líčidla. To mě nasměrovalo, chtěla jsem všemu rozumět. Dostala jsem se na kurz švýcarské firmy, který už tedy neexistuje, ale naučil mě všechno kolem stylingu. Jen rok jsem studovala barvy, vím, jak fungují. Školili nás pracovníci z Lufthansy, paní ze švýcarské banky nám vysvětlila psychologii. Co je a co není vhodné, když komunikuješ s lidmi v byznysu. To bylo pro mě velké plus.
Začala jsi líčit modelky…
Párkrát jsem někoho nalíčila a líbilo se to. Měla jsem obrovskou radost. Do jednoho časopisu použili fotky té miss, kterou jsem nalíčila, a pak se práce vizážistky rozjela. Můj styl se vytříbil a můj rukopis je známý, stejně jako u mých zkušených a slavných kolegů, se kterými už v tomto časopise proběhly rozhovory. Práce, kterou miluješ, děláš ji srdcem, je rozeznatelná, to se nedá naučit.
Jak vymýšlíš vizáž?
Pro mě je pokaždé obličej plátno a pokaždé vnímám, že jde o osobnost. Je to něco krásného, co chci jen nějakým stylem vyladit, nechci nikoho předělávat, jen vytáhnout jeho krásu. Společně chceme přijít na to, kam by se mohl posunout člověk, který má svůj styl líčení. Buď jdeme úplně jinou cestou než dosud, nebo i při minimalismu v líčení, aby se žena cítila dobře.
U focení módy je to jinak?
Modelky jsou pro vizážistu jen plátno a plníme zadání úkolu. Celá vize je daná, probíhá ve spolupráci se stylistou nebo pro zadání reklamy. Jakmile jde o konkrétního člověka, třeba k rozhovoru, snažím se vyzdvihnout jeho osobnost.
Získala jsi při práci kamarádky?
Ano, stalo se. S Ester Ledeckou se například známe už sedm let a je to člověk, kterého vždycky ráda vidím, třeba jen na kávu, když zrovna přiletí a když máme čas. I ze soukromé klientely se stávají kamarádky. Je to prima, když si sednete lidsky, máte si co říct i v soukromí.
Radíš jinak sportovkyním a jinak třeba romantičkám?
Já bych to spíš rozlišovala tak, že není dobré předělávat sebe do někoho jiného.
Sportovkyně jsou přírodní, moc se nemalují?
Vůbec bych to takhle netvrdila, spíš jsme si toho dříve moc nevšímali. Potkávám hodně sportovkyň a pracuji pro sportovní firmy, takže vím, že se líčí na závody a že jim to dodává kus sebevědomí. Jako tomu bylo s Ester Ledeckou, která si při přebírání zlaté medaile v Soči raději nechala brýle na nose. V Praze jsem ji už pak domalovala. To bylo vtipné, jak prozradila do televize, kdo ji líčí. Spousta lidí o mé práci nic netuší a já respektuji soukromí svých klientů. S kterými i cestuji, létám za nimi.
Jaká líčidla preferuješ?
Taková, která jsou vymyšlená vizážisty, kteří s nimi opravdu pracují, vědí, že musí vydržet, a mají s nimi hodně zkušeností. Musí se na ně spolehnout v různých situacích, na různých pletích a v různých podmínkách. Pan Armani například dodnes schvaluje osobně každý výrobek. Je potřeba profesionalita v oboru. Jako já nemůžu například popisovat, jak rozdělit finance. Někdy takhle funguje Instagram nebo YouTube, ale pozor na to.
Proč myslíš, že jsou youtubeři tolik slavní?
Lidi to baví, dává jim pocit toho, že dneska může být celebritou každý, a každý má pocit, že má právo se ke všemu vyjadřovat, že má patent na všechno, když má tu možnost. Není to ale tak, od zubaře si taky nedáte ušít boty.
