Nadechnout a vydechnout! Tuhle základní, pro život zcela nezbytnou „činnost“ provedeme každý den minimálně 20 000krát. Přírodou nám danou a zdánlivě zcela jednoduchou „práci“ svalů ale ne vždy a ne každý dělá správně, tedy tak, aby výsledkem byla okysličená krev a všechny orgány.
„Kdybych měl svá doporučení pro zdravý život omezit jen na jeden jediný tip, řekl bych, ať se naučíte lépe dýchat,“ řekl kdysi americký lékař celebrit a spisovatel a propagátor zdravého životního stylu Andrew Weil. Stále se ale víc mluví o tom, CO dýcháme, než o tom, JAK.
Biologové rozlišují mezi „vnitřním“ a „vnějším“ dýcháním. Vnitřním dýcháním se rozumí chemický proces, který je odborně označován jako buněčné dýchání neboli buněčná respirace. V rámci tohoto procesu se odehrávají chemické reakce, při nichž organické sloučeniny prostřednictvím kyslíku oxidují, a buňky tak získávají energii. To, co pod pojmem dýchání chápe většina z nás, tedy výměna plynů mezi plícemi a krví, při němž do těla vstupuje kyslík a je odstraňován oxid uhličitý, se správně označuje jako vnější dýchání. Vdechovaný vzduch proniká dýchacími cestami, které se větví do čím dál jemnějších větví, průdušnic, průdušek a průdušinek, až se dostává do plicních sklípků, kde dochází k výměně plynů. Vdechování a vydechování je zajištováno dýchacími svaly. Jejich aktivita závisí na potřebě těla – zatímco v klidu vdechujeme a vydechujeme asi pět litrů vzduchu za minutu, při fyzické námaze se toto množství zvýší až dvacetinásobně.
Rozdýchej vztek i stres
Dýchání je zásadní nejen, máme-li podat nějaký fyzický výkon, a to nejen sportovní. Stejně důležité je i pro psychiku. Ne nadarmo říkáme, že musíme něco „rozdýchat“ nebo „vydýchat“.
„Ke zkoumání správného dýchání mě dovedly velké bolesti zad, které zapříčinila vyhřezlá plotýnka, ale také stres. Studovala jsem proto všechna možná fyzická i psychická cvičení, která by mi ulevila. Vyzkoušela jsem jich mnoho a věřím, že bolestí mě nakonec zbavila právě ta, která se ve velké míře zaměřují právě na správné dýchání,“ svěřuje se pohybová specialistka Zuzana Rybářová, která pořádá workshopy Restart těla, je autorkou projektu 21 dnů proti bolesti zad a stresu, vede živé i online lekce cvičení.
Moje plíce pomáhají
Dýchat pěkně zhluboka uvolněně rozložená na jógamatce čerstvý ranní vzduch byl požitek. Pražská Stromovka byla pro akci „Nadechni se“ ideální místo. Neobvyklou tiskovou konferenci a zároveň i setkání pacientů s rakovinou plic uspořádala nezisková organizace Moje plíce u příležitosti mezinárodního dne rakoviny plic. „Chceme, aby se co nejvíc lidí dozvědělo o tom, že jedna z nejčastějších rakovin nenapadá jen kuřáky (i když ty především), jaké jsou možnosti jejímu předcházení a hlavně, že pro rizikové skupiny je v ČR jako jedné z mála zemí v EU od ledna 2022 pojišťovnami hrazený screening,“ říká Ilona Mančíková, zakladatelka spolku a organizátorka akce. „Nadechni se je seriál akcí věnovaných józe a dechovým cvičením nejen pro onko pacienty po prodělané nemoci, které chce spolek Moje plíce povzbudit k aktivnímu k pohybu a rychlejšímu návratu do běžného života, ale i pro pacienty, kteří se na zákrok teprve chystají a potřebují dodat sílu. Akcí se můžou zúčastnit všichni, kteří se zajímají o prevenci a zdravý životní styl,“ píše se na webových stránkách Moje plíce.
Naslouchejme svému tělu
Autorkou textů na webu Moje plíce je zakladatelka neziskovky Ilona Mančíková, podnikatelka v realitách, kterou časopis Forbes zařadil mezi 200 nejvlivnějších žen ČR, a zároveň onkologická pacientka. „Že je něco v nepořádku, jsem zjistila při tréninku běhání do schodů. Nezvykle rychle jsem se zadýchala. Byla jsem tehdy, před třemi lety po těžkém covidu a snažila jsem se dostat do formy. Můj trenér mě poslal na postcovidové testy. Nějakou dobu trvalo, než se zjistilo, že stín na plicích je nádor. Díky tomu, že můj přítel trval na dalších vyšetřeních v co nejkratším čase, jsem přišla včas. Malý nádor na levém horním plicním laloku lékaři odstranili, žádné další tkáně nebyly zasaženy, nemusela jsem na ozařování ani na chemoterapii. Za pár měsíců po operaci jsem se cítila téměř zdravá. Ale byla jsem trochu jiný člověk. Změnil se mi pohled na svět, posunuly priority,“ říká Ilona Mančíková.
Svou zkušenost s nemocí, svoje obavy, strach a další negativní emoce teď mění v pozitivum. Spolu s Lucií Hampejzovou a Robinem Hoškem, kteří stejně jako ona žili zdravě, nekouřili, sportovali, a přesto, v rozporu s obecným přesvědčením, i oni onemocněli rakovinou plic, založila neziskovku Moje plíce. Pomáhají v ní pacientům a jejim blízkým vypořádat se s diagnózou, poskytovat jim emocionální, informační a praktickou podporu, snaží se zvyšovat povědomí o rakovině plic, rizikových faktorech a důležitosti včasné diagnózy prostřednictvím osvětových kampaní. Jednou z nich je i Nekašli na to, která v listopadu, měsíci prevence rakoviny plic, upozorňuje na rizika vzniku nemoci, možnou prevenci a existenci nového programu screeningu plic. Včasná diagnostika je zásadní pro úspěšnou léčbu rakoviny plic, proto toto bezbolestné vyšetření může tisícům lidem zachránit život.
„V dnešní uspěchané době se musíme naučit zastavit se, naučit se naslouchat svému tělu. Právě potíže s dechem jsou častým příznakem rakoviny plic,“ podtrhuje Ilona Mančíková význam dechu, který nejvíc pociťují ti, jimž se nedostává.
