Krátkozrakost je „hromadné neinfekční onemocnění“, kterým dnes trpí většina populace. Celkový výskyt odhadují odborníci u zhruba 800 milionů až 2,3 miliardy lidí. A počet myopů, tedy osob s krátkozrakostí, každým rokem narůstá. Ačkoliv přesný důvod vzniku krátkozrakosti zatím nebyl objasněn, vyšší a vysoká krátkozrakost je nepochybně ovlivněna geneticky.
Naši předkové trávili většinu času venku a nedělali mnoho činností, při nichž by museli zaostřovat zrak do blízka. Současný životní styl, např. dlouhodobé čtení a práce na krátkou vzdálenost vyžaduje ostrý obraz do blízka, který u očí zajišťuje zvýšená akomodace čočky. K této činnosti je nutné udržet ostrý sítnicový obraz, což vede k růstu oční koule a vzniku nebo postupnému zhoršování krátkozrakosti.
K zajímavým závěrům došel před časem ruský profesor Roman Zolotnický. Při zkoumání zraku u izolovaných primitivních kmenů střední Afriky, Latinské Ameriky a nejsevernějších částí Ruska zjistil, že domorodí lidé nemají prakticky vůbec problémy s viděním do dálky, dokonce ani ve stáří.
Dobrou zrakovou kondici si udržují téměř nepřetržitým pohybem očí v přírodě a pohledy na vzdálený obzor. Jestli tedy chceme, aby nám oči sloužily, potřebujeme sluneční světlo i absolutní tmu, co největší rozsah očního pohybu a pohled do zeleně.
„Důležité pro oční pohodu a snížení rizika progrese krátkozrakosti je zejména správné vykorigování refrakční vady, ať již brýlemi, kontaktními čočkami anebo laserovým refrakčním zákrokem,“ doporučuje MUDr. Jana Mikšovská, lékařka oční kliniky DuoVize Praha.
