Prosluněná Švýcarská riviéra na březích Ženevského jezera, od Lausanne přes Vevey až po Montreux, byla a stále zůstává útočištěm společenské i umělecké smetánky. Je to ale nejen útočiště slavných obdařené mimořádnou přírodní scenérií, ale na svět tu přišly také vynálezy, které ve své době způsobily převrat v moderní výživě a stály u zrodu legendy švýcarské mléčné čokolády, instantní kávy a mnoha dalších potravinářských inovací.
Není tedy divu, že ve Vevey zapíchlo vidličku také první potravinové muzeum, které je situované v původním sídle firmy Nestlé. Založil ji v roce 1867 Henri Nestlé, chemik původem z Frankfurtu nad Mohanem, který zde vytvořil revoluční potravinářský vynález – sušenou mléčnou moučku jako náhradu za mateřské mléko. Letos v červnu muzeum po devíti měsících otevřelo znovu brány, a to ve zcela nové experimentální scénografii, která zve návštěvníky na překvapivou výpravu do světa jídla a výživy. Emblém muzea, osmimetrová nerezová vidlička, zapíchnutá v jezeře před muzeem jako vykřičník, určitě patří k nejfotografovanějším objektům Švýcarské riviéry. Nese hned dvojí silný význam: vidlička totiž není jen první nástroj, který lidé začali používat k jídlu, ale odráží také kulturu a vývoj stolování. A to přesně vyjadřuje i náplň toho moderního “chrámu” výživy jménem Alimentarium.
Lebka vedle Vizovic
Muzeum, které bylo poprvé otevřeno před více než třiceti lety, je prvním svého druhu, které v takto objevné formě zkoumá rozsáhlou oblast lidské výživy po celém světě. Návštěvníci zde můžou nahlédnout na potraviny a výživu z mnoha aspektů prostřednictvím poučných a zábavných interaktivních instalací.
Prohlédnou si historické nástroje a přijdou na kloub výrobě nejrůznějších potravin, od sušeného mléka, přes klobásky až po čokoládu, poučí se o kultovních nápojích světových kultur i třeba o kuriózních kulinárních zvycích spojených s náboženskými rituály napříč kontinenty. A tak − vedle zvláštní velikonoční cukrové lebky z Mexika − návštěvníci uvidí i naše vánoční vizovické pečivo.
“Stěžejním tématem Alimentaria v novém kabátě je jídlo a výživa populace všech kontinentů z hlediska historie i současnosti,” vysvětluje komisařka výstavy a ředitelka muzea Ursula Zeller. “A není to jen o tom, co jíme, ale také jak. Kultura se nutně projevuje v naší základní lidské potřebě i v kulturní historii výroby potravin, vaření a výživy. To vše slouží pro naše současné i budoucí pochopení globálního tématu potravin.” Návštěvníci se dozvědí, že potraviny jsou závislé na času, místě a kultuře, poučí se o procesech jejich výroby, stejně jako o jejich vstřebávání v těle. Stálá expozice odpovídá na otázky typu „Co a jak mám jíst?” nebo také “Co se děje s mým tělem, když jím”. To automaticky vede k dalším otázkám na původ potravin, společnost, kuluru a jejich vzájemnou provázanost s výživou.
Začít se musí u dětí
Děti a mladí lidé jsou pro Alimentarium důležitou cílovou skupinou, takže celá expozice začíná ateliérem vaření pro děti, které se můžou naučit prvním kuchařským dovednostem a po dopoledni kulinářských objevů a experimentů si vychutnat své „mistrovské dílo“ vytvořené výhradně vlastními silami. Každé odpoledne se pak k dětem můžou připojit rodiče, prarodiče, jednotlivci, profesionálové i další nadšenci a společně si vyzkoušet kulinární tvořivost, seznámit se se základy výživy, pracovat s méně známými surovinami a připravit vlastní lahodné jídlo.
Prohlídka začíná v jakési virtuální zahradě, kde děti poskakují a natahují se po právě dozrálých pomerančích. Prostřednictvím vidoprojekce na stěnách pozorují ve zrychleném přenosu, jak to v přírodě funguje, od květu až po zrání. A hned naproti můžou nahlédnout třeba pod hladinu horské bystřiny a okouknout zdejší pstruhy, raky a další podvodní život.
“Mnoho zdravotních problémů, jako je obezita, cukrovka a kardiovaskulární onemocnění, souvisejí s určitými stravovacími návyky. Pokud chceme pozitivně ovlivňovat výživu, musíme začít u dětí. To je důvod, proč se intenzivně věnujeme programu pro mladé. Děti nemůžou změnit své chování samy − to závisí na jejich prostředí, škole a rodině. Proto se snažíme nabídnout informace přístupné i dětem zábavnou formou, aby měly možnost o tématu samostatně uvažovat,” dodává ředitelka. Dětské hemžení a výskání jako v zábavním parku tak střídají zaujaté a zkoumavé pohledy. Všudypřítomné faktor zábavy funguje jako pozitivní motivační element.
