Kdo by nechtěl? Tak je přimějte k pohybu. Důvod je prostý: lékaři se dnes setkávají u dětí s onemocněními a poruchami, které byly dosud v tak nízkém věku zcela výjimečné. Viníkem je nedostatek pohybu. Ten může způsobit nejen bolesti pohybového aparátu či obezitu, ale i předčasný nástup puberty nebo nedostatečnou výšku v dospělosti. Jedinou možností, jak současnou neúnosnou situaci napravit, je děti rozpohybovat. O to se snaží i celorepublikový projekt Děti na startu.
Dítě potřebuje dostat od rodičů prostor pro spontánní pohybovou aktivitu, dostatek času a motivaci. Zároveň je vhodné zařadit již od raného věku i tzv. řízenou pohybovou aktivitu, jako je plavání kojenců nebo cvičení na míčích. Od 1,5 roku se pak hodí cvičení rodičů s dětmi, při němž se kombinuje hra se cvičením s využitím různého nářadí a náčiní, takže se ideálně propojuje obojí – spontánní i řízená pohybová aktivita. A to je ten správný začátek pro rozvoj základních pohybových stereotypů.
A jak často by děti měly vykonávat nějakou pohybovou aktivitu, aby se správně vyvíjely? Například předškoláci ve věku 3-5 let by se měli spontánně pohybovat 3-4 hodiny denně a k tomu mít minimálně jednu hodinu řízené aktivity. Školáci by měli mít aspoň hodinu neřízené pohybové aktivity každý den a k tomu 3-4x týdně ještě hodinu řízené aktivity.
„Láska nebo nechuť k pohybu je částečně zděděná, ale největší roli hraje příklad rodičů. Pokud chceme zvýšit pohybovou aktivitu dětí, musí to vidět v rodině, a to už od útlého věku. Dítě také musí být pozitivně motivováno za snahu, ne za výkon, a to jak v rodině, tak při hodině tělocviku,” připomíná PhDr. Iva Málková, zakladatelka společnosti STOB (Stop Obezitě). „Dříve, než do našich domácností pronikla moderní technika, běhaly děti celé dny venku. Dnes tráví spoustu času sezením u televize nebo u počítačů. Rodiče je většinou dovedou nebo častěji dovezou autem dvakrát týdně na nějakou řízenou pohybovou aktivitu – sportovní kroužky, ale to pro jejich zdravý tělesný vývoj nestačí. Technické vymoženosti se podílejí na snižování naší pohybové aktivity, proto považuji za menší zlo aspoň je využít k pohybu. Ať už jde o různé cvičební podložky, televizní pohybové hry, počítačové aplikace, které poskytnou zpětnou vazbu o našem pohybu, různé přístroje od krokoměrů po fitbity, soutěžení v množství vykonaného pohybu na sociálních sítích nebo hledání kešek.“
