Obezitu si obvykle spojujeme s pohybovou pasivitou, rozměrovou výrazností a nemotorností. Obezita však nemusí být patrná na první pohled (jako je tomu u tzv. manifestně obézních osob) – naopak i zdánlivě štíhlí lidé, kteří mají mnohdy stejnou nebo nižší hmotnost než jejich vrstevníci, mohou trpět tzv. latentní obezitou.
Ta se projevuje ochablostí těla a změněnou kompozicí těla – málo aktivní tělesné hmoty (svalů) a nadměrnou zásobou tuků. „Takovýto stav je paradoxně ještě méně žádoucí než nadváha, u které je však souměrně zastoupena svalová i tuková hmota,“ říká trenér Lukáš Semorád ze studia BodyBody, který se svalovou dysbalancí zabývá. Lidé s nadváhou, kteří však disponují i svalovou hmotou, mají totiž lepší vyhlídky na snížení váhy – zjednodušeně jim stačí omezit příjem energie. Latentně obézní lidé musí v první řadě zvýšit množství svalové hmoty a samozřejmě zařadit adekvátní pohybovou aktivitu. „Pokud omezí příjem potravy, mohou si přivodit různé metabolické poruchy, další ztráty svalové hmoty a v neposlední řadě i snížení hodnoty bazálního metabolismu což vytváří podmínky pro další nárůst tuku v těle,“ varuje Lukáš.
Rizika spojená s nadměrným ukládáním tuku, především v oblasti pasu, jsou již známá, nicméně ne každý obézní člověk je ohrožen nemocemi srdce, diabetu a dalších onemocnění. Naopak ohrožují řadu štíhlých a mnohdy i hubených osob (zejména žen) které si udržují tabulkovou hmotnost, ale už se nezabývají zastoupením tuku a svalů v těle.
„Protože je denní výdej energie současných žen díky sedavému zaměstnání a nedostatku času nízký, snaží se jej kompenzovat i nízkým přijmem, což je ovšem cesta do pekel,“ tvrdí Lukáš Semorád.
Správnou cestou je podle něj zvyknout si na pohybovou aktivitu, nevynechávat a neomezovat příjem biologicky cenných látek a zabránit ztrátě svalů.