Migréna je jedním z nejčastějších chronických onemocnění. Postihuje mnohem víc lidí než třeba astma nebo cukrovka. Šťastný je ten, koho nikdy záchvat migrény nepostihl, protože si nedokáže představit, jaký je rozdíl mezi ní a běžnou bolestí hlavy. Nebo spíše − šťastná je ta, která ji nezažila, protože postihuje až třikrát častěji ženy než muže.
U běžné bolesti hlavy většinou odhadneme, proč nás přepadla: pochází od krční páteře, máme špatný pitný režim, ponocovali jsme, přehnali jsme to se sluněním… Migréna je ale něco docela jiného: jde o chronické onemocnění charakteristické opakovanými středně těžkými až silnými bolestmi hlavy. Název pochází z řeckého hemikrania, tedy „bolest jedné strany hlavy“. Znamená to, že postihuje jen polovinu hlavy. Není to ale žádná výhoda, protože jde o bolest mimořádně silnou a pulzující, která trvá někdy až 72 hodin. Často ji doprovází další příznaky jako nevolnost, zvracení, zvýšená citlivost na světlo a na zvuk.
Migrenici už většinou poznají, že ataka přichází podle různých nepříjemných příznaků; může to být např. aura. Projevuje se točením hlavy, záblesky nebo jinými poruchami zraku. Ani dlouholetý pacient ale dopředu nepozná, kdy a zda ho záchvat postihne.
Migréna není věkově omezené onemocnění, ale nejčastěji se objevuje ve druhém nebo třetím desetiletí života a postupně mizí ve středním věku. Nemusí to ale být pravidlo, existují i migrenici senioři. Třikrát častěji trápí ženy. Přibližně šedesát procent postižených ji podědí po rodičích. Roli tu může hrát i kolísající hladina hormonů (před pubertou nebo v menopauze, naopak v těhotenství se výskyt snižuje).
Krokodýl léčitel
Lidé si často myslí, že migréna je důsledkem našeho hektického způsobu života. Není to pravda. Trpěli jí lidé už v dávné minulosti. A netrpěli jen samotným záchvatem, ale i léčbou. Domnívali se totiž, že jim v hlavě řádí zlí démoni, nechávali si proto odstranit část lebeční kosti, aby zlý duch mohl opustit tělo.
Jako nemoc byla migréna poprvé popsána v Egyptě tisíc let před Kristem. Je zaznamenáno, že jí trpěli i „hlavy pomazané“, například císař Marcus Aurelius. Galénos, jeho osobní lékař, ji nazval „megrim“, tedy jednostranná bolest. Z toho potom vzniklo pozdější pojmenování. Nevíme, nakolik byla jeho léčba účinná, ale rozhodně byla originální: svému vládci doporučoval, aby si k hlavě přivazoval keramického krokodýla naplněného bylinami.
Dávné civilizace přišly na to, že jim v bolestech pomáhají různé byliny: indiáni používali mátu peprnou, blín, durman nebo tabák. Jiní bojovali meditací, akupunkturou a akupresurou.
Někteří léčitelé radili bolest vyhánět barvami podle toho, co migrénu vyvolalo: žlutá zaháněla migrénu z únavy, modrá z nervozity a zelená z podráždění. Podle nich pomáhalo nejen se na barvy dívat, ale také jíst takto barevné potraviny, tedy podle potřeby banány, papriky nebo rajčata apod.
