To je titul knihy, kterou včera v Praze představil její autor G. EDWARD GRIFFIN, americký spisovatel, producent dokumentárních filmů a mimořádně vážená osobnost v oblasti politického boje za svobodu.
Griffinovo celoživotní dílo obsahuje široké spektrum témat – od archeologie, mezinárodního bankovnictví, terorizmu, OSN, historie daní, zahraniční politiky USA a v neposlední řadě vědy a politiky léčby rakoviny ve světě, které se bude věnovat i na blížící se konferenci v Praze.
Kniha World Without Cancer – The Story of Vitamin B17 (Svět bez rakoviny,
Mladá Fronta, 2011) patří k jeho nejznámějším a nejprodávanějším
titulům. Griffin v ní podrobně popisuje příběh přírodní složky vitaminu
B17 – laetrilu. Laetril alias vitamin B17 je kontroverzním a diskutovaným
tématem, který ještě stále nenašel svůj jednoznačný závěr. A dost
dlouho asi nenajde…
„Laetril stojí v cestě…
Zaprvé, nutriční koncept, na kterém je založen, je opovrhovaný farmaceutickým průmyslem. Za druhé fakt, že se jedná o produkt samostatné společnosti, veřejně napadl byrokracii a velkou vládu. Zatřetí konečné řešení problému rakoviny by jistojistě ukončilo gigantický výzkum rakovinného průmyslu, většinu průmyslu spojeného s ozařováním a velkou část chirurgie,jak ji známe dnes. Ztráta příjmů v těchto oborech by pro tisíce profesionálních finančníků, výzkumníků a techniků byla katastrofická. A za čtvrté odstranění rakoviny z národního lékařského
účtu by snížilo cenu lékařské péče každý rok tak drasticky, že by se většina současného politického tlaku na socializovanou lékařskou péči vypařila. Ano, Laetril stoprocentně stojí v cestě.“
I přesto, že kniha vyšla v 70. letech, těší se neustálému zájmu.
Prodáno bylo již přes půl milionu kusů a byla vydaná v následujících jazycích: angličtina, japonština, němčina, norština, chorvatština, čeština a ruština.
A zanedlouho bude k dispozici i v čínštině, korejštině, srbštině a turečtině.
G. Edward Griffi n je čestným držitelem prestižní ceny – Telly Award
za vynikající výsledky v oblasti televizní produkce. Je také zakladatelem
a prezidentem nadace – The Cancer Cure Foundation, která se
jako nezisková organizace věnuje výzkumu a vzdělávání v oblasti alternativních
metod léčby rakoviny.
B17 – vitamin třetího tisíciletí v novém doplňku stravy na českém trhu
Z každodenního jídelníčku člověka žijícího v moderní civilizaci nadobro vymizely některé potraviny a s nimi i cenné látky v nich obsažené, které mohou výrazně prospívat lidskému zdraví. Příkladem je vitamin B17 – sloučenina hojně se vyskytující v přírodě ve více než dvanácti stech druzích jedlých rostlin, převážně v semenech hořké mandle, třešně, broskve nebo švestky, ale třeba i v travinách, kukuřici, lněných semínkách nebo prosu. Nejvyšší obsah vitaminu B17 je však ukryt v meruňkových jádrech. Hunzové, asijský národ žijící v horách na pákistánsko-indickém pomezí, jsou proslulí dlouhověkostí a zdravím, netrpí rakovinou ani běžnými civilizačními chorobami. Důvod? Hlavní částí jejich jídelníčku jsou meruňky, kterým se v tamním klimatu velmi daří, ale ještě více než samotného ovoce si Hunzové cení jader z pecek meruněk…
Nový vitamin B17 (nazývá se také laetril nebo amygdalin) se v roce 1950 podařilo izolovat americkému chemikovi Ernestu Krebsovi a prakticky od té doby odborné kruhy diskutují o antikarcinogenní síle této zázračné sloučeniny, označované také za vitamin třetího tisíciletí a jeden z nejnadějnějších objevů poslední doby, právě v souvislosti s obávanou rakovinou.
S postupujícím výzkumem rakoviny a její léčby přibývaly informace o rozdílech biochemické výbavy nádorových a zdravých buněk. Zjistilo se, že zdravé buňky obsahují enzym nazvaný rhodanáza a nádorové buňky, bez ohledu na typ rakoviny, zase enzym beta-glukosidáza, který je možné použít právě na jejich zničení. Vitamin B17 obsahuje vázaný kyanid, který se uvolňuje při kontaktu s enzymem beta-glukosidáza a mechanismus jeho účinku lze skutečně přirovnat k těžkému bombardéru. Tato efektivní zbraň biochemické armády startuje z meruňkových jadérek, o kterých je známo, že právě kyanid obsahují. Zamíří do koridoru úst a za hranicemi buněčných membrán stovky mikrogramových bomb vázaného kyanidu zaútočí na zdravé i nádorové buňky. Zdravé buňky se schovají do svého „úkrytu“ pod deštník rhodanázy, která kyanid přímo rozkládá. Ale beta-glukosidáza nádorových buněk aktivuje kyanidové nálože, takže dojde k buněčným detonacím s likvidačními následky.
