Současnou farmacii formovaly poznatky nastřádané v průběhu několika staletí. První apatyky vznikaly v Perské říši již na přelomu letopočtu. Léky připravované ve 2. století obsahovaly velké množství přísad, přičemž se tradovalo, že čím více jich bude léčivá směs obsahovat, tím více chorob vyléčí. Cílem moderní farmakoterapie je poskytnout řešení pro potřeby konkrétního pacienta. Lékárníci si u většiny pacientů vystačí s hromadně vyráběnými léky, ale často připravují léčivé přípravky individuálně. Tobolky, masti i zvláštní lékové formy jsou pak na míru připravené v laboratoři lékárny, kam si pacienti přijdou vyzvednout svůj lék na předpis.
Pro efektivní léčbu pacienta je důležitá nejen zvolená léčivá látka, ale i její forma. Léková forma představuje způsob úpravy léčiva do formy vhodné pro léčebné použití. Léčivo je možné podat například ve formě tablet, dražé, potahovaných tablet, prášků v kapslích, roztoků, suspenzí, či čípků. Další lékovou formou jsou pak injekce, infuze, inhalační léčivé přípravky a zevně podávané zásypy, masti, krémy, pěny, náplasti aj.
„Výběr konkrétního léčiva a jeho formy je v kompetenci ošetřujícího lékaře. Důležitou rolí lékárníka je pak při osobním výdeji důsledná kontrola, že je daný lék i jeho forma pro pacienta za dané situace vhodná. Jak vyplynulo i z nedávného průzkumu České lékárnické komory, lékárníci se s chybně předepsanou lékovou formou – například záměnou tablet za injekce – setkávají poměrně často. V případě nejasností lékárník kontaktuje předepisujícího lékaře a ve spolupráci s ním vše vyřeší ještě v lékárně, tak aby pacient nemusel znovu navštívit lékaře,“ vysvětluje Mgr. Aleš Krebs, Ph.D., prezident České lékárnické komory (na obr.) a dodává: „V některých případech může být léková forma po dohodě s lékařem změněna například i kvůli tomu, že lékárník díky citlivému rozhovoru s pacientem zjistí, že mu současná forma užívání léků nevyhovuje, například mu užívané tablety způsobují zažívací problémy a vhodnější bude forma suspenze nebo čípku.“
