Střední Portugalsko je region, kam se plážoví povaleči, kterým ke spokojenosti stačí hotelový bar, moc nehrnou. Zato milovnice a milovníci neokázalého luxusu, zdravého přístupu k cestování a zážitkům se značkou „exclusive“ by neměli tuto část apeninského poloostrova minout.
Pouhých čtyřicet minut od hlavního města Portugalska, Lisabonu, najdete místo, které vás obejme tak pevně, že tu náruč nebudete chtít opustit.
Aspoň ne hned. Vinařství v Quinta do Sangiuhal je jako svět za Alenčiným zrcadlem. Terasovité zahrady nezapřou svůj věk, oněch téměř dvě stě let od chvíle, kdy byly založeny, jim dodává důstojnost a kouzlo. Chci se tu aspoň na pár hodin posadit a popíjet víno, jehož lahodnou chuť má na svědomí unikátní poloha vinohradů – blízký Atlantický oceán dodává svěžest, okolní hory půdu chrání před větry a vysušením, takže je víno plné a bohaté.
Jóga a víno
Majestátní vinařské „panství“ se pyšní dokonale udržovanými původními kamennými budovami, které skrývají nespočet pokladů. Najdete tu jednu z prvních palíren postavených v regionu, s mohutnými sloupovými měděnými destilačními přístroji. V žulových sklepích vás zase ohromí obrovské dřevěné lisy, jeden pochází dokonce z roku 1871, čímž se řadí mezi unikáty Pyrenejského poloostrova.
Ale jenom z historie se žít nedá, a tak se rodina přizpůsobuje trendům moderního cestování. V posledních letech hodně investovala do nabídky služeb, aby ještě víc využila potenciál exkluzivního místa i architektury. Kromě ochutnávkových programů tak nabízí několikadenní tematické pobyty. Velmi oblíbený je „Jóga a víno“. Umíte si to představit? Zdravit po ránu slunce z vinohradů rozesetých na okolních vršcích, pak si dát skvělou „přímořskou“ snídani, dopoledne se věnovat cvičení a meditaci ve francouzské zahradě z devatenáctého století a odpoledne ochutnávat lahodná vína?
Termální blaho
Že ve státě na jihu Evropy narazíte v každém městě či vesnici na trh s místní produkcí, nikoho nepřekvapí. Ten ve městě Caldas da Rainha je ale unikátní. Není to tím, že pórky jsou tady silné jako paže Arnolda Schwarzeneggera a druhů listových salátů můžete mít tolik, že budete každý den konzumovat jiný a pořád bude co objevovat. Tohle tržiště je unikát, funguje totiž na stejném místě už od patnáctého století. Podle legendy královna Leonora dovolila místním zemědělcům, aby na náměstí prodávali svoje výdobytky. A i když neexistuje žádný zápis ani oficiální listina, které by legendu potvrdily, fakt je ten, že prodej květin, ovoce, zeleniny, marmelád, sýrů, uzenin a dalších místních produktů probíhá pod širým nebem sedm dní v týdnu více než pět set let. Bez jediného dne přerušení!
Královna má v tomhle městě na svědomí ještě jednu atrakci. Nejstarší termální nemocnici na světě. Dnes už sice nefunguje, ale podívat se do ní můžete. Z nemocnice se později staly termální lázně, díky nim kolem vyrostly další budovy, většina z nich je dostupná, protože je organicky včleněná do městské zástavby. Návštěva lázní stojí za to, i když při sestupu k sirným bazénům máte pocit, jako byste se vydali rovnou do pekla. Zápach sirovodíku, přítmí, ne každý to dá. Pokud ale vytrváte, otevřou se před vámi unikátní původní prostory i s bazény z 15. století. A jak to celé vzniklo? Královna prý na cestě do kláštera Batalha viděla skupinu lidí, kterak se koupou v bažinatých vodách. Zajímala se, proč to dělají, a místní jí vysvětlili, že jim pravidelné koupele dělají dobře: „Jsou to léčivé vody, které vás dokážou zbavit nemoci.“ Zvědavá panovnice to zkusila taky a neduhy zmizely. Založení termálního koupaliště už nic nestálo v cestě… K němu přibyla první termální nemocnice na světě. Psal se rok 1485 a nemocnice dostala jméno Panny Marie z Pópula.
Elixír mládí? Obyčejná polévka!
V termálech už se sice smočit nemůžete, ale i tak střední Portugalsko nabízí mnoho omlazujících kúr. Ta nejpříjemnější je ukrytá ve zdejší stravě. Ryby a dary moře tvoří asi padesát procent jídelníčku, Portugalci jsou prý v jejich konzumaci první na žebříčku Evropské unie. V minulosti, kdy Portugalsko bývalo chudým regionem, se často vařila hustá caldo verde – zelená polévka z rozmixované cibule, brambor, kapusty, olivového oleje a česneku. Polévka, která se konzumuje studená i teplá, dnes nesmí chybět na stole při žádné slavnostní příležitosti. Je skvělá, zdravá a váš trávicí systém rozhodně nezatíží. To se bohužel nedá říct o skvělých portugalských dezertech, ovšem byl by hřích je neochutnat. A to prosím doslova! Jsou totiž pozůstatkem jisté mnišské tradice.
