Češi prevenci podceňují a pravidelné kontroly zraku odkládají nebo na ně vůbec nechodí. Počet lidí s dioptrickou oční vadou však každým rokem roste. Nejčastěji přibývá lidí s krátkozrakostí. Tvoří až polovinu případů veškerých očních vad, přičemž počet pacientů nadále stoupá.
„Krátkozrakost může být dědičná, ale významně ji podporuje také dnešní styl života. Je to dáno dlouhodobým zaostřováním zraku na krátké vzdálenosti v kombinaci s časem stráveným uvnitř budov. Nedostatek přímého slunečního světla totiž snižuje tvorbu dopaminu, což oči nutí postupně se přizpůsobovat novým podmínkám. Oči se při aktivitě na střední vzdálenost již tolik nenamáhají, ale obětují za to ostrost vidění na dálku,” vysvětluje Martin Slaný, optometrista a odborný garant společnosti FOKUS optik.
Krátkozrakost ale zdaleka není jedinou oční vadou, která lidi trápí. Díky pravidelné preventivní kontrole je přitom možné předcházet nebo částečně či zcela vyléčit přibližně 80 % všech zrakových postižení. Mezi ty nejčastější patří vedle krátkozrakosti také astigmatismus nebo dalekozrakost. Po čtyřicátém věku života se však můžou projevit také vady související s věkem, jako je makulární degenerace či šedý nebo zelený zákal.
„U zeleného zákalu nemusíte zpočátku pociťovat žádné potíže. Ovšem v momentě, kdy začne docházet k výpadkům zorného pole, k poklesu ostrosti zraku a přidá se k tomu bolest hlavy a pocity na zvracení, je onemocnění již ve velmi pokročilém stádiu,“ varuje optometrista.
I z toho důvodu je vhodné do čtyřiceti let podstoupit oční kontrolu alespoň jednou za tři roky. Pokud se člověk přehoupne přes čtyřicítku, měl by absolvovat vyšetření každé dva roky. U osob starších 60 let je to pak každý rok.
Díky vyšetření lze předejít nejen zrakovým vadám, oči můžou upozornit i na celkový zdravotní stav. Oko je jediný orgán, prostřednictvím kterého je možné přímo a neinvazivně pozorovat krevní cévy. Ty podobně jako v jiných částech těla – v mozku, ledvinách i v srdci – podléhají určitým změnám, které můžou signalizovat nějaký zdravotní problém, například cukrovku, vyšší krevní tlak, ale i třeba riziko infarktu, některých nádorových onemocnění, roztroušené sklerózy či AIDS.
