Odpradávna je známou skutečností, že různé druhy ovoce mají velmi příznivý vliv na lidské zdraví. Působí především jako potraviny s účinky dietetickými. Jsou samy o sobě převážně energeticky chudé hlavně proto, že obsahují málo tuku. Samozřejmě nejsou určeny k tomu, aby byly hlavní zásobárnou energie, ale aby nám dodávaly látky nezbytné ke zdravému, čilému životu a k práci, a látky ochranné, zvyšující odolnost vůči nemocem.
V šestém dílu našeho seriálu se zaměříme na další vybrané subtropické a tropické druhy ovoce. Z jejich poměrně většího počtu jsme vybrali následující, které vykazují výrazné léčivé vlastnosti.
Liči
Liči je plodem stálezeleného majestátního stromu liči čínské (Litchi chinensis), který může dorůstat 15–20 m a dožít se i přes 200 let. Pro snazší sběr ovoce se však udržuje řezem na výšce okolo 6 až 10 metrů. Původem je z Číny a Indočíny. V Číně je liči známé již od roku 1059 po Kristu. Bývalo oblíbenou pochoutkou i na císařském dvoře. Listy jsou poněkud kožovité, mladé listy mají načervenalou barvu, starší jsou tmavě zelené na svrchní a šedozelené na spodní straně. Samosprašné květy jsou nahloučené ve velkých květenstvích, mají zelenobílé nebo žlutobílé až nažloutlé květy a drobné tyčinky. Stromy kvetou a rodí na konci větviček, které se při sklizni odlamují.
Plody jsou jahodově červené, narůžovělé nebo oranžové, některé mají zelenavý nádech a visí v nápadných shlucích. Jsou oválného, kulatého nebo srdčitého tvaru. Uvnitř je lesklé, tvrdé, nepoživatelné semeno velikosti fazole. Je obaleno slonově bílým, narůžovělým nebo namodralým voňavým a šťavnatým skelným míškem. Pro tuto dužnatou vrstvu se liči pěstuje. Ovoce zraje od července do října. Slupka plodu je tenká, pevná a má bradavičnatý povrch, ze zralého plodu ji lze lehce sloupat.
Plody liči jsou bohaté na polyfenoly (například antokyany), obsahují velkou dávku vitaminu C, dále vitaminy B1, B2, B3, minerály a stopové prvky jako sodík, vápník, draslík, hořčík, fosfor a další prospěšné látky. V Číně je liči považováno za nejjemnější ovoce a také za pokrm lásky. Pojídání plodů liči podporuje imunitní systém, zlepšuje zažívání a metabolické funkce, působí na správnou cirkulaci krve, posiluje stěny kapilár a cév a může sloužit k úpravě hladiny LDL cholesterolu. Liči se používá při léčbě kašle a bolestech žaludku, snižuje horečku a rozemletá semena jsou vhodné tlumiče bolesti při nervových obtížích.
Konzumuje se čerstvé, kompotované nebo sušené. Plátky bílé šťavnaté dužiny lze podávat čerstvé jako dezert, podušené na másle a pomerančovém likéru jako náplň do palačinek i jako přílohu k masitým a rybím pokrmům. Nesmí se vařit, dužina zhoubovatí. Výborně se hodí k přípravě koktejlů. Plody oloupané a nakrájené na kousky jsou oblíbenou součástí zmrzlinových a ovocných pohárů.
Granátové jablko
Granátové jablko je plod granátovníku obecného (Punica granatum), menšího stromu, jehož domovem je Írán. Zdomácněn byl ve starověkém Egyptě a v dalších oblastech Středomoří. Listy granátovníku obecného mají v mládí bronzovou barvu, na podzim mění barvu na žlutou, jasně oranžovou nebo červenou. Plodem je 12 cm velká bobule se zvláštní vnitřní stavbou a zakulaceným šestibokým tvarem se silnou kožovitou slupkou. Žlutá a nahořklá dřeň obsahuje množství semen obalených růžovou, sladkou dužinou, která je jedlá.
Granátové jablko je nejčastěji symbolem úrodnosti, plodnosti a blahobytu. V starověkých asijských mytologiích bylo atributem bohů či bohyň. V antickém Řecku bylo zasvěceno bohyním Héře a Afroditě jako symbol plodnosti a lásky. Granátová jablka nesmrtelnosti ze zahrady Hesperidek přinesl Héraklés, když zabil hada Ládóna. Řecká Persefona ochutnala šest zrnek zakázaného rajského jablka, a proto se každoročně na jaře vracela obrodit zemi. Množství semen v granátovém jablku bývalo symbolem jednoty národa a vladaře.
Ve výtvarném umění představuje granátové jablko častý dekorativní prvek. V Orientu a v Byzanci se užívá jako ornament středověkých hedvábných tkanin. Za svou impessu si je zvolil císař Maxmilián I. Habsburský po dobytí Granady, stejně jako manželka jeho vnuka Karla V., královna Isabela Portugalská. Vyjadřovalo rozhojnění majetku Habsburků. Granátové jablko je národním symbolem Ázerbájdžánu a heraldickým znakem i symbolem španělské Granady.
Granátové jablko obsahuje kolem 77 % vody, vápník, fosfor, železo, hořčík, velké množství sodíku, cukrů, draslíku, organické kyseliny (zejména kyselinu citronovou). Z vitaminů je významně zastoupen vitamin B (B1, B2 a B3) a C, v menší míře pak i vitamin A ve formě provitaminu (karotenoidů). Obsahuje také 6 esenciálních a 9 neesenciálních aminokyselin a silný antioxidant punicalagin (alfa a beta izomery). Je velmi bohaté na vlákninu a zároveň má nízkou kalorickou hodnotu. Slupka granátového jablka a vnitřní přepážky mají vysoký obsah hořkých a trpkých svíravých látek, např. kyseliny taninové.
Látky obsažené v granátovém jablku prospívají cévám a čistí krev. Jsou prospěšné v případě anémie (chudokrevnosti) díky bohatosti na minerály, zejména na železo. Konzumace granátových jablek snižuje riziko rakoviny a pomáhá při jejím léčení. Granátové jablko dokáže snížit cholesterol a vysoký krevní tlak a tím pomáhá v prevenci proti infarktu. Šťáva z granátového jablka je doporučována při potížích jako nadýmání, poruchy trávení a metabolismu nebo záněty žaludku a střev. Dále je prospěšná pro játra, protože čistí a posiluje organismus a zlepšuje fungování ledvin. Proto se doporučuje v případech hyperurikémie (zvýšené koncentrace kyseliny močové v krvi), ledvinových kamenů nebo obezity. V neposlední řadě také redukuje pravděpodobnost vzniku osteoporózy.
Granátové jablko má sladkokyselou chuť a příjemnou vůni, takže se využívá v podobě šťávy nebo sirupu grenadina, který se často používá v koktejlech. Asi nejznámějším nápojem, který se z tohoto ovoce vyrábí, je orientální nealkoholický nápoj šerbet. Ve studené kuchyni se přidává do mnoha salátů, v teplé kuchyni se hodí především k drůbeži, grilovanému masu a rybám.
Banán
Banán je protáhlé žluté ovoce a je plodem banánovníku (Musa), mnoholeté byliny s listy dlouhými přes 4 m, jejichž listové pochvy tvoří zdánlivý kmen dosahující výšky 8–10 m. Květenství prorůstá středem kmene a na vrcholu rostliny se ohýbá k zemi pod tíhou mohutného trsu květů nebo plodů. Banány rostou ve visících trsech, od několika po mnoho kusů ve vrstvě v mnohovrstevném svazku. Celek visících trsů se nazývá kmen.
Banán, resp. rostlina banánovník byl domestikován v jihovýchodní Asii, pravděpodobně na území dnešní Papuy Nové Guineje, a to možná již 8000 př. n. l. První písemná zmínka o banánech je v buddhistických textech z let okolo 600 př. n. l. Alexandr Veliký objevil chuť banánů v údolích Indie v roce 327 př. n. l. První skutečný banánový sad byl popsán v Číně okolo roku 200 n. l. V roce 650 islámští dobyvatelé přinesli banány do Palestiny. Arabští kupci je poté rozšířili po většině území Afriky. V roce 1502 portugalští kolonisté vybudovali první banánové sady v Karibiku a ve Střední Americe. V dnešní době mají největší rozšíření a ekonomický význam bezsemenné (partenokarpické) hybridní odrůdy vzniklé křížením druhů Musa acuminata a Musa balbisiana.
Banány jsou bohaté na sacharidy, a proto jsou syté. Mají vysoký obsah vody a vlákniny a vysoké množství draslíku, který je nutný pro zdraví kardiovaskulárního systému. Kromě toho jsou bohaté na vitaminy A, C, E, vitaminy skupiny B (B1, B2, B3 a B6), dále obsahují hořčík, vápník, fosfor, železo, měď, zinek a mangan. Banány odvodňují tělo a snižují jeho hmotnost, zbavují organismus jedovatých látek a léčí zanícené žaludeční sliznice. Působí preventivně proti vysokému krevnímu tlaku, snižují hladinu cholesterolu, posilují imunitní systém. Pomáhají při poruchách spánku a uklidňují nervy.
Banány se konzumují obvykle syrové, buď samostatně, nebo jako součást ovocných salátů. Dále je připravujeme jako dezert, pyré se smetanou nebo jogurtem, mléčné koktejly, pečené se skořicí a flambované (rumem či brandy), jako oblohu moučníků. Mohou být součástí ovocných a zeleninových smoothie, palačinek, snídaňových kaší nebo jako přísada do pečení, kde mohou nahradit cukr. Mohou se sušit nebo kvasit k produkci sladkých likérů. V teplých krajích jsou důležitou složkou výživy. Slouží jako surovina pro výrobu mouky i jako ovoce.