Již po několik let se správa děčínského zámku úspěšně snaží obnovit historickou podobu zámeckých interiérů, které značně utrpěly v dobách, kdy celý objekt sloužil jako kasárna. Od roku 2013 má zámek dva plnohodnotné prohlídkové okruhy, které návštěvníkům představují život na thunovském sídle. Přes veškerou tehdejší snahu přiblížit vzhled místností původnímu stavu, nebylo na řadě míst možné tento záměr plně uskutečnit. Kromě toho, že se nepodařilo najít originální předměty z původního vybavení, nebyla k dispozici ani náležitá obrazová dokumentace. Od té doby se ovšem situace znatelně zlepšila. V rámci dalšího usilovného pátrání se podařilo dohledat celou řadu cenných exponátů. Zcela zásadní byl také objev dvou akvarelů, které se dodnes nacházejí v držení potomků posledního majitele děčínského zámku. V roce 1920 je namaloval malíř Sigismund Rudl. Zachycují dvě spolu sousedící místnosti v jihozápadním nároží. Menší z nich se ve starších plánech objevuje pod různým označením, ale v době těsně před prodejem zámku sloužila jako malý salon a příležitostná jídelna pro velké události, kdy se na zámek sjelo větší množství hostů. Typickým příkladem jsou svatby, kterých se po první světové válce na zámku uskutečnila celá řada. Během rekonstrukce západního křídla v roce 2004 zde sice byla obnovena například kachlová kamna či lustr, místnost byla ovšem následně vybavena moderním nábytkem a sloužila k provozním účelům. Právě objev zmíněného akvarelu byl impulzem k tomu, že se správa zámku rozhodla místnost vrátit do původního stavu a zpřístupnit ji veřejnosti v rámci jednoho z návštěvnických okruhů. Snad největším překvapením byl objev řady předmětů denní potřeby, které byly až donedávna považovány za kompletně ztracené. Zámecké expozice tak oživí například tři krásné zdobené vějíře z majetku kněžny Ernestiny Thunové, stříbrný jídelní soubor s thunovskými erby či příbory, které si František Thun přivezl ze své cesty po Orientu. Rozšířená zámecká expozice bude návštěvníkům přístupná od 29. června 2017.
„Část vybavení pokoje, například některé obrazy, již na zámku visely, ovšem v jiných místnostech, další předměty budou nově zrestaurovány v rámci projektu Šlechtické poklady – sběratelské radosti v Sasku a v Čechách,“ uvádí Mgr. František Šuman, kurátor expozice zámku Děčín. „A nezůstane jen u jediné místnosti. Původnímu stavu bude výrazně přiblížen také sousední Rohový sál, schodiště v západním křídle, Zimní jídelna či Dámský salon. Také pro tyto prostory byla nově objevena řada dosud nezvěstných obrazů, které jsou dobře rozpoznatelné na starých kresbách či fotografiích. K nejcennějším zcela jistě patří nádherný pastel zachycující hraběte Friedricha Brühla, dosud neznámý portrét místodržícího Františka Thuna či Capriccio s kostelem Santa Maria della Sallute v Benátkách od významného salzburského barokního malíře Johanna Antona Eismanna. Možná ještě větším přínosem je skutečnost, že se pro doplnění zámecké expozice podařilo získat také několik původních kusů nábytku, neboť těch se na rozdíl od obrazů dochovalo skutečně jen naprosté minimum. Mezi nově identifikované kusy patří například intarzovaná šatní skříň či postel z 19. století či soubor dvou komod, zrcadla a vykládaného stolku, který byl dlouhá léta součástí expozice zámku Ratibořice,“ dodává František Šuman.
Zámek obklopují rovněž překrásné zahrady. Nejcennější z nich, barokní Růžová zahrada, vznikla na konci 17. století společně s vedlejší Dlouhou jízdou. Na konci 19. století zde bylo založeno proslulé rosarium, jedno z největších v celé monarchii. Na jižní straně se nachází terasové zahrady, na kterých původně stály skleníky s rozsáhlými sbírkami orchidejí (přes 600 druhů), kamélií, ananasů, rhododendronů a azalek. Roku 1852 v zámeckých zahradách poprvé v kontinentální Evropě vykvetla viktorie královská, největší leknín světa. Zřejmě jako na prvním místě dnešní ČR se zde pěstovaly banány (jejich dnešní forma musa cavendishi).
Zahrady na zámku byly nejen okrasné, ale rovněž užitkové. Pěstovala se zde celá řada druhů ovoce a zeleniny, které denně přicházely na jídelní stůl. Gastronomie je se zámkem v Děčíně pevně spjata. Při počtu významných návštěv, které sem zavítaly, se není čemu divit.
Děčín zůstal doposud sídlem řady významných podniků, vyrábějících potraviny. Působí zde například firma Valdemar Grešík – Natura, která vznikla v roce 1990 a dnes patří mezi přední české výrobce bylinných čajů, ovocných čajů, koření, kapek, mastí, koupelí z léčivých bylin, potravinových doplňků. Kromě toho distribuuje široký sortiment domácích i zahraničních výrobků se zaměřením na čaje, čajové příslušenství, preparáty z bylin a další sortiment určený pro lékárny a bylinkářství. V posledních letech rozšířila svůj sortiment o výrobky z ovoce z vlastních sadů, sušené ovoce, džemy a také mošty a ovocné pálenky a likéry. Historií děčínského zámku a jeho zahrad je inspirován Zámecký likér, ten je možné koupit mimo jiné v pokladně zámku.
Děčínsko se může pochlubit i vlastní výrobou čokolády, která je v Děčíně rovněž tradiční. První čokoládovna Jordan & Timaeus vznikla v Děčíně v roce 1853, jako pobočka stejnojmenné drážďanské firmy. V roce 1858 zde pracovalo 70 dělníků, 8 skladníků, 2 obchodní cestující a jeden strojník. Roční produkce tehdy činila 84 – 112 tun kakaa, čokolády, čokoládové pasty, bonbonů a figurek. V roce 1893 se továrna oddělila od mateřského závodu v Drážďanech a přešla do vlastnictví podmokelské linie rodu Jordanů. V květnu 1945 továrna jen těsně unikla zničení při náletu, který srovnal se zemí sousední vilu rodiny Jordanů a pohřbil několik osob. V roce 1893 vznikla v Děčíně – Podmoklech další čokoládovna Hartwig & Vogel, pozdější Diana. Současnou děčínskou čokoládovnu Jordan založil po roce 2000 bývalý zaměstnanec čokoládovny Diana Jaroslav Vaňkát. Na zámek dodává vynikající Děčínskou čokoládu a Čokoládu Černého rytíře.
