Rodačku ze Světlé nad Sázavou známe hlavně jako tvůrkyni „princeznovských“ šatů, její záběr je ale mnohem širší: s trochou nadsázky se dá říct, že vás nejen oblékne, ale zařídí vám i byt. Dělat rozhovor s Blankou Matragi je zábavné i náročné. Stihne pózovat fotografovi a přitom jí neunikne nic z okolního dění. Je nesmírně činorodá a akční.
Člověk si to uvědomí zejména poté, co projde jejím autorským butikem a hlavně stálou výstavou v pražském Obecním domě, kde kromě nadčasových šatů pro náročnou klientelu z Perského zálivu můžete obdivovat kolekci šatů inspirovaných tvorbou Františka Kupky nebo přírodními živly, skleněné šaty, svítidla, sochy, šperky, porcelán…
V souvislosti s vámi se sice ještě pořád zmiňují šaty pro šejchy a další náročné klientky, ale hodně lidí už vás vnímá i jako velmi všestrannou návrhářku. Když jsme spolu hovořily naposledy, právě jste byla zaujatá navrhováním koupelnových předložek…
Ano, to je ta předložka, na které jsem se právě fotila. Lidé mají o moje věci zájem, oslovují mě společnosti vyrábějící interiérové doplňky, dostávám od nich zajímavé úkoly na výrobu exkluzivních kolekcí.
Dnes tedy klienty nejen obléknete, ale zařídíte jim i byt?
Určitě. Spousta lidí si mě bere jako poradkyni při zařizování interiéru. Nebo jim bytové doplňky přímo navrhnu.
Co vás pohání, abyste to zkusila zase v jiné oblasti?
Jsou to právě tyto výzvy. Teď se budu například podílet na výstavě Expo, která proběhne v roce 2020 v Dubaji. To bude největší světová událost.
Kolik procent vašeho času ted vlastně zaujímá výroba oděvů?
Devadesát procent. Od své rutinní práce si jen občas odskočím − právě kvůli zajímavým výzvám. Jezdím na sklářská sympozia, vyrábím šperky, porcelán, bytové doplňky, ale pořád se to prolíná s mou oděvní tvorbou. Dělala jsem třeba kubistickou kolekci oděvů a potom jsem navrhovala kubistický nábytek, stolky, lampy… Pořád to má propojení s mým původním zaměřením.
Kde se vaše věci podávají?
Různě ve světě. Třeba sklářskou kolekci, kterou jsem dělala pro soukromou osobu, dnes nabízí jedna galerie v Libanonu, v Abú Dabí jsem pro emírskou rodinu vytvořila na svatbu motýli na stoly, které pak dávali svatebčanům v menším provedení jako pozornost. V londýnském obchodním domě Harrods se prodává jeden můj lustr a příkladů by bylo mnohem víc.
Kolik se vašich autorských kousků vyrobí?
Autorských děl, například soch, se dělá pět; jsou signované, opatřené certifikátem. Něco jiného je třeba lustr, což je také ruční výroba, ale může se jich udělat tolik, kolik je potřeba.
Na vašem oblečení i na kouscích ve vašem butiku vidím, že op-art se vrátil do módy?
Ano, op-part je pořád in, protože styly, které měly hodnotu, jsou stále žádané – i v tom našem zdigitalizovaném světě. Tak jako se Andy Warhol dnes prodává na aukcích, věřím, že stejně se budou prodávat za sto let i mé věci. Někdo je sbírá už dnes. Chci ale hlavně svou tvorbu přiblížit lidem. Nechci už fungovat s nálepkou „princezna“ na čele. Samozřejmě za nimi do Perského zálivu stále jezdím, když si ode mě něco objednají a pořád se sama na tvorbě podílím.
A co dělá radost vám, na čem ulítáváte?
Sbírám židle. Jednu mám od Bořka Šípka, od českého výtvarníka Pavla Hlavy, od britské architekty iráckého původu Zahy Hadid. Mám ráda designové prvky, kam se lidé posadí jako do sochy, ten krásný kousek je narovná, dá jim pocit výlučnosti.
Uvažujete o tom, že byste do Česka vrátila?
Do Česka jezdím jako domů. Každý je doma tam, kde má kořeny. Ale žiju v Libanonu, tam mám ateliéry, všechno vzniká tam. Je tam úplně jiný náboj: jsem v soukolí svých švadlenek a obklopena všemi věcmi, které potřebuju k tvorbě.
Jste tak akční, povězte mi, jak relaxujete?
Zase aktivní prací a také cvičením. Třikrát týdně jdu na dvě hodiny do fitka, ráda cvičím se skupinou. Kromě toho cvičím každé ráno, posiluju s činkami. Sport mě baví rychlý, například brusle, tai-box, jóga ne, je na mně moc pomalá.
Dlouho působíte v oblasti mody, což mě vede k otázce: dá se vkus naučit, nebo se s ním člověk musí narodit?
Vkus se nechá ovlivnit. Člověk se narodí s určitou dispozicí a stylista by měl mít schopnost dialogu, aby ho ovlivnil a poučil. Je to důležité, vždyť podle oblečení vás společnost zařadí.
Máte krásné vlasy, můžete našim čtenářkám poradit nějakou speciální péči?
Používám hlavně olejíčky na vlasy. A kromě toho je to dáno geneticky, stejné měla i moje babička.
Pokračování článku a mnoho dalšího naleznete v K&W 09-10.2017…
