Dvě pětiny české populace si podle aktuálního průzkumu značky Mattoni správně myslí,
že voda je v celém organismu, zatímco ostatní se domnívají, že ji obsahují jen určité části těla, zejména krev, svaly, vnitřní orgány nebo kůže. Lidské tělo je tvořeno vodou asi ze 60 %, přičemž respondenti v průzkumu tipovali 70 procent. Jako hlavní smysl vody v organismu pak nejčastěji uváděli, že voda je základním předpokladem života. Právě to je důvod, proč se musí pravidelně doplňovat, nejlépe spolu s minerálními látkami. Pro vodní hospodářství těla je tak ideální minerální voda s vyváženým množstvím minerálů, které obsahuje i lidské tělo.
Voda v organismu obsahuje řadu rozpuštěných látek. K biologicky aktivním prvkům, které jsou nezbytné pro fungování vodního hospodářství těla, patří zejména minerální látky – ionty sodíku, draslíku, hořčíku nebo vápníku. Sodík je základním prvkem krevní plazmy, zatímco draslík a hořčík jsou součástí především nitrobuněčného prostředí. Rovnováha mezi vnitřním prostředím buňky, tekutinou v mezibuněčném prostoru a krevní plazmou je udržována složitými mechanismy. Díky tomu může naše tělo správně reagovat na zátěž, regulovat tělesnou teplotu, zprostředkovávat nervové vedení, umožňovat svalové kontrakce, zajišťovat tvorbu a obnovu skeletu, udržovat stálé hladiny glukózy v krvi. Samo si ovšem minerální látky nevytvoří, je závislé výhradně na jejich příjmu ze stravy a pitného režimu.
„Pravidelný přísun minerálních látek je pro vodní hospodářství těla a správný chod organismu naprosto esenciální. Pro tělo je výhodnější, pokud jsou minerály dodávány v dobře vstřebatelné podobě a v nižších koncentracích, tedy pozvolna, průběžně. Vysoké nárazové dávky nedokáže využít a přebytečné množství vyloučí. Minerální voda s vyváženým obsahem minerálních látek,
slabě až středně mineralizovaná, splňuje potřebná kritéria a je tedy pro nás vhodným zdrojem minerálních látek a samozřejmě i tekutin,“ doporučuje biochemička RNDr. Michaela Bebová (na obr.).
Voda se účastní veškerých biochemických procesů. Organismus je proto na ní závislý a velice špatně snáší už její mírný nedostatek. Díky vodě může efektivně probíhat trávení, dochází k odvádění odpadních látek z těla, reguluje se teplota těla i tlak. Z biochemického hlediska je voda velmi důležitou molekulou, která v těle i vzniká (tzv. oxidační voda). Děje se tak při jednom z nejdůležitějších procesů organismu, při tzv. buněčném dýchání. Množství oxidační vody však není nijak velké, proto se tekutiny musí tělu dodávat pitným režimem.
„Vodu obsahuje každá buňka v našem těle, můžeme tedy říci, že voda je všude, v celém organismu. Její množství se liší jen napříč tkáněmi a samozřejmě trochu i podle typu buněk. Vodu v organismu dělíme na dva základní typy – na intracelulární a extracelulární tekutinu, to je podle toho, zda se nachází uvnitř nebo vně buněk. Intracelulární tekutina tvoří u dospělých osob zhruba 2/3 množství, voda vně buněk 1/3. Extracelulární tekutina se dále dělí na tekutinu uloženou v cévách (plazma a lymfa) a na tkáňový mok,“ doplňuje doktorka Bebová.
Pro každodenní pití a správné fungování vodního hospodářství těla se velice hodí slabě nebo středně mineralizovaná přírodní voda s nízkým obsahem sodíku a vyváženým množstvím minerálů. Výhodný je obsah životně důležitých minerálních látek (draslík, hořčík, vápník) v dobře dostupné formě, které lidské tělo dokáže lehce vstřebat a využít.
