Možná právě ležíte někde u vody a jste v úplné pohodě. Děti si tiše hrají, manžel si čte. Všechny starosti někam odplavaly. Ani se vám nechce věřit, že to takhle nebude pořád. Ale nebude, všední dny přinášejí starosti a s nimi stres. Jak se ho zbavit?
Zbavit se stresu? Copak to jde?
Úplně možné to jistě není, protože nedokážeme ovlivnit jeho příčiny v našem životě.
Můžeme ale změnit způsob, jakým na něj budeme reagovat. Není to žádná další „knížecí“ rada, opravdu to je možné.
Stačí jen se v podstatě jednoduchými radami opravdu řídit. Naše tělo je na tento boj dokonce dobře připraveno, i to je důvod, proč na stres reaguje tak silně.
Mozek neví, kudy kam
Dost už bylo rad, které si jednou přečtete a brzy zapomenete. Chcete konkrétní rady na situace, kdy vás životní situace zase skřípnou. Požádali jsme o ně psycholožku a psychoterapeutku Mgr. Alžbětu Protivanskou.
„Víte, že ze stresu nemůžete spát, špatně jíte a jste protivní. Existuje totiž jeden konkrétní důvod, kterým si sami sobě stres činíme větším a často úplně nesnesitelným. Nutíme svoji hlavu, aby dělala něco jiného než tělo. Jakmile se věnujeme jedné činnosti a u toho přemýšlíme o jiné, náš mozek neví kudy kam. Vidí něco před sebou a reaguje na to. Druhá věc se odehrává v myšlenkách a na tu taky reaguje. Nemůže jinak, než posílat tělu všechny tyhle signály. A tak se největší část příčin stresu odehrává v naší hlavě.“
Co z toho vyplývá? Velké části stresu se zbavíte, když se budete důsledně zabývat vždycky jen jednou věcí. Když vaříte, myslete jen na vaření, uvidíte, že nic nepřipálíte a nebudete se kvůli tomu na sebe zbytečně zlobit. Když pracujete, nemyslete na to, co se právě děje doma nebo co vás čeká zítra. Vyhnete se tak zbytečným chybám. A právě tak důkladně odpočívejte. Zkrátka cokoliv děláte, dělejte celým tělem, srdcem i hlavou. Rozdíl poznáte brzy.
Komanduje vás vnitřní kritik?
Psycholožka radí načrtnout si tři kroky, které zabrání, abyste podlehli nejistotě. „Prvním krokem je chvilka pozorování toho, co váš mozek vlastně vytváří. Je to katastrofický scénář, který končí totálním debaklem? Nebo je to spíš série pochyb o sobě a svojí hodnotě? Jsou to obrázky selhání nebo pocit, jako by vás komandoval vnitřní kritik? Na chvilku se posaďte a jen to pozorujte.“
Jakmile identifikujete, co si na vás mozek „vymýšlí“, hoďte to na papír. Všechny myšlenky, obrazy, pocity, které vás k tomu napadají. Už jenom tohle by vám mělo hodně ulevit. Je to tak proto, že náš mozek je vyrobený na to, aby myšlenky produkoval, ne aby je ukládal.
Zbývá třetí krok, a to je podívat se na to, co vzniklo na papíře, a nějak se z toho vymotat. „Vzít ten katastrofický scénář a dopsat ho až do konce,“ doporučuje odbornice. „Každá situace v životě nakonec skončí a není důvod, proč byste měli reálně zamrznout zrovna ve chvíli, kdy se něco pokazí. S vnitřním kritikem se normálně pohádejte. Zpochybněte, co říká, a vzpomeňte si, že jste přece něco podobného už dříve zvládli.“
