Sportování má mnoho pozitivních aspektů, zejména při náročné práci bez dostatku pohybu. Udržujeme se v kondici, prodlužujeme si aktivní věk, vyplavujeme do děla hormony štěstí a nabíjíme se energií. I čistě rekreační sport však v dnešní době vybízí hlavně k výkonům a vytrvalá snaha překonávat sebe samého i ostatní může vést k vyčerpání a zranění.
„Správný sport je ten, u kterého si odpočinete, nabije vás energií, optimismem a nadšením do všedního dne. Někteří potřebují sociální kontakt, jiní naopak klid a samotu. Fyzicky subtilní lidé s křehkým zdravím a slabou kondicí budou spíše prospívat při cvičení jógy, naopak mladí silní jedinci si budou chtít vybít zdravou agresivitu třeba při bojových a adrenalinových sportech,“ doporučuje fyzioterapeut Mgr. Richard Jisl (na obr.). Vždy je třeba zohlednit somatotyp jedince, jeho nastavení vůči kolektivním nebo individuálním sportům, věk, zdravotní stav a aktuální kondici. Pokud si necháme poradit od odborníka, může nám doporučit vhodnou aktivitu, její objem, intenzitu a častost a může nám poskytnout i vhodnou zpětnou vazbu v jejím průběhu.
A jak si při sportu neublížit?
První zásada je mít o dané sportovní činnosti dostatek informací, a to i o jejích rizicích. Prvním pravidlem je nepouštět se do sportování v únavě či vyhrocených emočních situacích, ve špatných povětrnostních podmínkách, pod vlivem alkoholu či jiných látek snižujících pozornost a při jakýchkoliv jiných podmínkách, které můžou riziko zranění zvýšit. „Před sportem se dobře rozcvičte a v jeho průběhu věnujte pozornost provozu na sportovištích – eliminujte nešvary, jako je telefonování, natáčení nebo focení v rizikových místech. Po ukončení sportovní činnosti zakončete celou aktivitu vhodnou regenerací – není to v českých zemích oblíbené sezení u piva,“ poznamenává odborník. To se týká i velice stoupající úrazovosti v posledních letech speciálně u cyklistiky – s nástupem elektrokol a podobných prostředků mají cyklisté pocit, že zvládnou snadno jakoukoliv vzdálenost a že jedno pivo neuškodí a občerství. Tolerance únavy v závislosti na počasí, ujeté vzdálenosti a počtu občerstvení alkoholem nemusí být pokaždé stejná, což dokládají statistiky záchranářů a horské služby právě v se letních měsících.
Obecně nejčastějšími zraněními z letního sportování jsou nejrůznější odřeniny, řezné rány, pohmoždění a vykloubení horních a dolních končetin či podvrtnuté kotníky. Často dochází také ke zlomeninám či poraněním hlavy a otřesům mozku, kterým jde u cyklistiky a jiných sportů zamezit vhodným ochranným vybavením.
Nehnat sport do extrémů
Nebezpečné jsou jakékoliv extrémy, a proto se nevyplatí to se sportováním přehánět. U kolektivních sportů hrozí poranění sebe nebo protihráče, neboť v únavě se zhoršuje koordinace a odhad. Při individuálních sportech hrozí přetížení, jednostranné obtíže, poranění nebo dlouhodobá únava či nemoc. „Opět nejspolehlivějším a nejjednodušším ukazatelem je sledovat, jak se cítíme druhý, třetí den po sportování, někdy nám může informace poskytnout i naše klidová tepová frekvence. Její dlouhodobější navýšení může znamenat zvýšenou únavu a indikovat nutnost lepší regenerace,“ doporučuje Mgr. Richard Jisl.
