Začátkem dubna oslaví šestačtyřicáté narozeniny, a milé slečny, paní a dámy, ruku na srdce, která z vás by si v tomto věku nepřála vypadat podstatně mladší? Jako právě Sabina Laurinová. Zajímá vás, jak to vlastně dělá?
Tvrdí, že svůj věk vlastně neřeší, je pro ni důležitější, jak se celkově cítí. I když, upřímně přiznává, že se samozřejmě najdou i taková rána, kdy se probudí a při pohledu do zrcadla by nejraději roztrhala občanku. Ne kvůli fotografii, kterou na ní má, ale právě kvůli datu narození, což je nedílná součást této identifikační kartičky každého z nás. Kosmetiku, módu, relax má velmi ráda, ale při svém povolání jí na tyto typicky ženské záležitosti chybí čas. Ovšem když si jej najde, velmi ráda se nechává druhými hýčkat.
Jak to, Sabino, děláte, že vypadáte stále tak mladistvě?
Děkuji za kompliment. Jak já to jenom dělám…? Znáte přísloví: Není člověk ten, který by se zalíbil lidem všem? Každopádně za svoji aktivitu a svěžest pravděpodobně vděčím genům po mých rodičích, a štěstí mám možná i v tom, jak se stavím k životu. Držím se toho, že pozitivní pohled na svět je pro člověka velmi důležitý. Ne, že bych o sebe nepečovala, ale rozhodně nejsem štvancem módního diktátu, boomu chirurgického zkrášlování a podobně. Nehledě na to, že ono opravdu platí, že méně je někdy více a všeho moc škodí.
Ovšem v dnešní době plné stresu není jednoduché nahlížet na svět pozitivně…
Není, ale já od dětství nezměnila pozitivní pohled na život a radost z něj mám pořád. Jen se mění priority a přicházejí nové životní zkušenosti. A chápu věci, kterým jsem nerozuměla dřív.
Jako například?
Například jsem nechápala, když řada mých starších kolegů v divadle tvrdila, že se tak dobře cítí mezi námi – mladými. Že se zkrátka cítí skvěle ve společnosti mladých lidí. Teď už si plně uvědomuji, o čem mluvili. Mládí vyzařuje podstatně více energie, mladí lidé jsou živější, vydrží větší zátěž, zvládnou víc věcí najednou a mají přirozený nadhled nad problémy. Když si vezmete například Modrý kód, tak vlastně v obsazení tohoto seriálu patřím spolu s Jirkou Štěpničkou a Romanem Zachem k věkově nejstarším, ale v realitě tento pocit vůbec nemáme.
Tomu se říká štěstí.
Věk je opravdu jen číslo. Nehledě na to, že znám spoustu lidí, kteří se ve dvaceti chovají jako lidé v důchodu, a oproti tomu několik sedmdesátníků, co mne fascinují svou fyzickou a mentální vitalitou, tu mnohdy ani mladí lidé nemají. A s tím souvisí i vyzařování člověka, že působí mladistvě, cítí se tak, tudíž je zdravý. A já si dnes o to víc vážím názorů a rad starších a zkušenějších. Jen mě mrzí, že tato moudrost se v dnešní společnosti často nedoceňuje.
Ovšem ať chceme, nebo ne, skutečnému věku nikdo z nás neuteče.
To je pravda. A u mě například okřídlené „všechno špatné je pro něco dobré“ funguje dokonale. Mám dvě děti, které mě, zaplať pánbůh, drží v jejich životní energii a tempu. Někdy je to náročnější, ale já musím říct, že se opravdu cítím skvěle. Čímž ovšem netvrdím, že čas od času, ráno při pohledu do zrcadla, nemám chuť roztrhat občanku. Ale to je život. Člověk se neubrání vráskám, protože životní běh nezastaví nikdo.
Dokážete vůbec při svém pracovním tempu někdy úplně vypnout a nechat se druhými hýčkat?
Je fakt, že dlouho jsem tyto záležitosti vůbec neřešila. Maximálně návštěvu kadeřnice, manikúru, pedikúru, a to bylo všechno. Je to tak dva roky zpátky, kdy jsem byla na masáži a zařekla jsem se, že tento zážitek si musím dopřávat častěji. Shodou náhod jsem se v té době stala patronkou Kliniky krásy na pražském Andělu. Ono je opravdu třeba, aby vás alespoň občas někdo hýčkal a zároveň vám dodal energii. Nechci, aby došlo k omylu s ohledem na název, protože se nejedná o kliniku v pravém slova smyslu. Žádný botox nebo plastické operace! Protože nejsem zastáncem takových úprav zevnějšku. Samozřejmě pokud nejde přímo o zdraví jedince. Ale zmíněné masáže, kosmetické služby, procedury neinvazivním způsobem, žehlička na obličej, která vám obnoví buňky v obličeji…, to si užívám. Ale chtělo by to opravdu více času.
