V posledních letech jsme se setkali s řadou výzev, od pandemie COVID-19 až po geopolitické konflikty, které mají stále dopad na naše každodenní životy. V takových časech je důležité naučit se, jak efektivně čelit stresu a udržovat své psychické zdraví v co možná nejlepší kondici.
Všechny tyto faktory a mnohé další dostali lidi nejen v Česku, ale v celé Evropě pod mimořádně stresovou zátěž. Podle nedávného průzkumu jedné z tuzemských pojišťoven je občas nebo velmi často stresu vystaveno 35 % Čechů. Zároveň se zdá, že Češi mají o psychickém zdraví mylné a nedostatečné znalosti. Například až 83 % lidí trpících duševními poruchami se s nimi neléčí a pouze 6 % z nich vyhledá pomoc odborníků. Důvodem jsou často i obavy z reakce ostatních.
Evropská komise kvůli tomu dokonce označila duševní zdraví za hlavní společenskou výzvu, které aktuálně celá Unie čelí. Data totiž ukazují, že duševní poruchy a poruchy chování jsou zodpovědné asi za čtyři procenta ročních úmrtí v EU a obzvlášť alarmující je také fakt, že jsou druhou nejčastější příčinou úmrtí mladých lidí.
Česko v oblasti nepříznivých dat není výjimkou. Podle výzkumu Národnímu ústavu duševního zdraví trpělo v loňském roce nějakou duševní poruchou 27 % lidí. Tedy víc než každý čtvrtý. Jsme na tom výrazně hůř než v roce 2017, kdy to bylo 20 procent. Čísla se vztahují na celou společnost, tedy na dospělé i na děti.
Co je to vůbec stres?
Stres, to je soubor nepříjemných fyzických a psychických obtíží objevující se při náročných situacích. Podoby může mít různé – nejčastěji jde o bušení srdce, neklid, bolest hlavy, únavu nebo zažívací obtíže. Spouštěčem stresu tzv. stresorem může být v podstatě jakékoli nepříjemná situace spojená s psychickou zátěží.
Stresová reakce v těle je ovlivněna expresí genů, které zvyšují hladiny stresových hormonů, jako jsou kortizol a adrenalin. Pro krátkodobé stresové situace je to žádaná reakce – umožní nám rychle reagovat na nebezpečné situace a připraví nás třeba k útěku a přežití.
Geny můžou určovat, jakým způsobem jedinec reaguje na stres, a to jak na úrovni fyziologické, tak i behaviorální. Existují určité genetické varianty, které můžou zvýšit citlivost jedince na stres nebo naopak poskytnout určitou míru odolnosti vůči stresovým situacím.
„Trvalý a dlouhodobý stres tzv. chronický dokonce může mít vliv na naší DNA. Pomocí epigenetických změn ovlivní to, zda jsou naše geny v určitých stresových situacích aktivní nebo neaktivní. Jednoduše řečeno, dlouhodobý stres může změnit fungování našich genů. Dobrá zpráva je, že pokud dojde ke změně životního stylu a snížení stresu, bude to mít i pozitivní vliv i na epigenetické změny,“ upozorňuje genetička Ing. et. Ing. Barbora Procházková, Ph.D., vedoucí vědeckého týmu Chromozoom.
