Rakousko nám opět otevřelo svou náruč a jeho svodům se těžko odolává. Jak by se vám líbilo plavání v Turašském jezeře ve výšce 1763 metrů nad mořem s výhledy na okolní přívětivě zelené dvoutisícovky pohoří Nockberge? Koupel v See Bad – skoro na 30 °C vyhřáté části jezera, které má jinak i v horkém létě vodu vysokohorsky ledovou, představuje podle mě jeden z kamínků, z nichž se skládá zdejší sympatická filozofie „udržitelného užívání“.
Do střediska Turracher Höhe, alpského průsmyku, můžete autem dorazit jak z „jižně slunečné“ rakouské spolkové země Korutany, tak ze „zeleného srdce Rakouska“ – Štýrska. Hranice mezi nimi vede napříč středem Turašského jezera, jednoho ze tří na Turrachu. Podle pověsti největší z nich, Turrach See, díky rašelinovému dnu tajemně černé Schwarzsee, stejně jako nejmenší, zeleně svítící Grünsee, vznikly ze slz Stvořitele, který se sám dojal nad krásou, jež se mu na tomhle kousku země povedla.
Jeho „vynikající práci“ oceňují i turisté, kteří utěšenou náhorní plošinu začali objevovat na začátku 20. století. Zdejší neposkvrněná příroda, čistý alpský vzduch (studie prokázaly jeho zdravotní benefity nejen pro alergiky) a klid, který však rozhodně neznamená nudu, dělají z Turracher Höhe tajný cestovatelský tip. „V letní sezoně nabízejí naše „Nokové hory“ – některé „noky“ jako třeba Kornock (2193 m), Rinsennock (2334 m) nebo nejvyšší Eisenhut (2441 m) jsou ovšem pěkně vysoké – zábavu pro všechny věkové skupiny, všechny výkonnostní kategorie i pro každé gusto,“ říká Martin Klein, který spolu svou ženou Karin Leeb pokračuje jako už třetí generace ve vedení rodinného hotelu Hochschober, založeného už v roce 1929.
Turracher Höhe je ideální východisko na horské túry po Národním parku Nockberge, můžete se tu projíždět na lodičkách nebo paddleboardech po jezeře, projet stovky kilometrů na kole. Letos se tu nově otevřel Kornock Panorama Flowtrail, kde si sjezd z vrcholu na konečné lanovky na speciálních kolech můžou vyzkoušet i úplní začátečníci nebo rodiny s dětmi. Svištět dolů můžete i po letní sáňkařské dráze nebo vyrazit po svých pozorovat východ slunce a pak si dát vycházku s průvodcem butlerem – „mužem pro všechno“, který nejen ukáže a vysvětlí místní zajímavosti, ale nabídne i osvěžující pramenitou vodu nebo opalovací krém. „Nejvíc z našich hostů – a není náhodou, že většinou jsou to štamgasti – má ale pro dovolenou v Hochschoberu už předem jasný program – nedělat nic! Jen spát, jíst a užívat si ticho a klid,“ směje se Martin Klein.
Hochšóbruje každý podle svého
Pro požitkářské „nicnedělání“ se v hotelu Hochschober už mnoho let razí speciální sloveso: hochšóbrovat. Znamená to nejen odložit mobil a přestat být on line, ale také zpomalit. Neplánovat, nehonit se ani za zážitky, řídit se podle momentální nálady, žít zkrátka intenzivně přítomný okamžik. Lidé jsou různí, každý proto hochšóbruje různě. Navíc volba toho individuálně nejlepšího „způsobu léta“ může být každý den jiná.
„V Hochschoberu mi skoro nezáleží na počasí,“ říká Nadia K. z Vídně, která už navštívila hotel aspoň desetkrát a je vášnivá sportovkyně. „Když nad jezerem visí mraky nebo už prší, náladu mi to rozhodně nezkazí. Nevyrazím na túru ani na patnáct minut vzdálené krásné golfové hřiště v Bad Kleinkirchheimu, vynechám i pravidelný běžecký okruh kolem jezera, ale místo toho strávím den v jedné z částí obrovského hotelového wellness, ve Světě vody a tepla.“
Plavání mezi kapkami deště ve vyhřívaném See Bad má totiž úžasné kouzlo v každém počasí. To, že si tu v čisté přírodní vodě ledového vysokohorského jezera můžete v pohodě dát třeba i dvacet „bazénů“ (See Bad je regulérní pětadvacítka) v létě, na podzim i v zimě, kdy zbytek Turašského jezera zamrzne, je důsledkem prostého fyzikálního faktu, že voda je při teplotě 4 °C nejtěžší. Ta teplejší se tedy „vyhoupne“ nad ní.
Tuto skutečnost využili Barbara a Peter Leebovi, druhá generace majitelů, vizionáři, kteří se nejvíc zasloužili o současnou podobu hotelu a filozofii hochšóbrování razí už od roku 1967. Vyhřívaný „jezerní bazén“ uvítal plavce v roce 1998. Na svou dobu je jeho důmyslné řešení i velmi ekologické: plovoucí pontony z ušlechtilé oceli ohraničují na vodní hladině jezerní plochu 25 x 10 metrů.
Od těchto pontonů vedou dolů neoprenové zábrany do hloubky kolem tří metrů, aby teplá odpadní voda z hotelu nemohla unikat do celého jezera. Směrem dolů je jezerní koupaliště otevřené, aby spodní chladná voda mohla vytvořit přirozené, pozvolné ohraničení, které umožňuje každých deset hodin výměnu zahřáté vody. Dnes už po celém světě existují kopie tohoto systému využívajícího odpadní vodu. Nicméně Hochschober See-Bad zůstává stále největší, nejvýše položený a je v provozu po celý rok!
Svět tepla
Ledovou vodu jezera si vychutnávám po vyhřátí ve finské Panorama sauně, odkud je prosklenou stěnou výhled na jezero i hory. Kvůli této nezapomenutelné vyhlídce jí dávám přednost před dalšími saunami a „vyhřívárnami“, jako je Jezerní, Bio nebo tepidárium.
Ani já si ovšem nenechám ujít hammam, který je pro mnohé hlavní zdejší atrakcí. Autentické orientální lázně jsou tu všem hotelovým hostům volně k dispozici. Kdo jako já vyzkoušel hammam tam, kde vznikl, v Turecku, ocení dvojnásobně luxus toho, který v hotelu Hochschober vybudovali Barbara a Peter Leebovi. Po mnoha cestách po Blízkém východu přenesli do Alp atmosféru orientálního požitkářství. I když v době naší návštěvy, brzy po koronavirovém uvolnění hranic, tellak – hlavní osoba v hammamu – ještě nemohl pracovat (povinné ochranné štíty by ve vlhkosti hammamu byly stále zapocené), stála návštěva za to.
Po vyhřátí ve voňavé parní lázni Efesus jsem si úplně sama poležela na pohodlné pohovce a z tureckých skleniček popila jablečný čaj v odpočívárně „Sultans-Gemach“ vyzdobené orientálními kachlíky a svítidly. Do reálného světa jsem se vrátila osvěžená, očištěná na těle i duši a s chutí na poctivou alpskou večeři.
