V letních měsících proběhla v Uměleckoprůmyslovém museu výstava Follová pro Pecku, která představila jevištní róby i civilní oblečení Dagmar Peckové.
Zpěvačka vyprázdnila skříně ze svého českého i německého domu se značkou „if“, a tak návštěvníci mohli vidět její ucelenou sbírku. Využili jsme této příležitosti a slavnou mezzosopranistku jsme vyzpovídali.
Jakou přikládáte důležitost kostýmu při jevištním vystoupení?
Je třeba rozlišit kostým divadelní, který pomáhá ztvárňovat určitou jevištní podobu a roli a tvoří jej pro celý divadelní soubor kostýmní výtvarník, a koncertní oděv, šaty nebo chcete-li róbu, která je sebeprezentací dotyčného umělce na koncertním pódiu.
Uměla byste zpívat v pytli od brambor? V montérkách? V plavkách?
Otázkou je, co by pytel od brambor, montérky či plavky „přinesly do hry“. Jako divadelní kostým samozřejmě, pokud by to vyžadovala situace dramaturgicky zcela jasně podložená, jako koncertní oděv, podle mého názoru, naprosto nepřípustný.
Měla jste na sobě někdy něco, co se líbilo vám a jiným ne? A naopak?
To se děje běžně, že se víc vkusů nedá sloučit. Většinou se naprosto spolehnu na svou designérku Ivanu Follovou, která ví, co mi sluší, co podtrhnout na mé postavě. Důležité je, abych se v tom dobře cítila já, abych byla stoprocentní originál.
Představte si, že budete mít nějaké životní vystoupení. Jaký kostým si necháte ušít? A co byste na takovém vystoupení zazpívala?
Na jevišti stojím třicet sedm let a nepamatuji se, že by pro mě jakékoliv vystoupení nebylo dostatečně důležité. Už třicet sedm let dělám svoje povolání, jak umím nejlépe. Ať už na jevišti koncertním, nebo divadelním. Samozřejmě, že divadelní kostým může mnou hrané postavě hodně pomoct, pokud výtvarník bere v potaz jednotlivce a za každou cenu neprosazuje styl, který sluší stoosmdesáticentimetrové modelce s padesáti kilogramy… Někdy to na divadle ovlivnit můžete více, jindy méně, ale na koncertním pódiu stojíte za sebe, a to ovlivnit musíte.
A opět se to řídí tím, co na koncertním pódiu zpíváte. Na Verdiho Requiem si můžu těžko obléknout červené šaty ve stylu Carmen. Je to zádušní mše, takže pokud možno jednoduché černé šaty. A tak bych mohla jmenovat do nekonečna… V hudbě je neskonalá krása, kterou vyjadřujeme a prezentujeme a je blbý to kazit nepadnoucí a nevkusnou garderobou, která na sebe strhává pozornost a hudba zůstává stranou.
Jak se mění obliba vašeho repertoáru: co jste ráda zpívala před 25 lety, co dnes?
Řídím se potřebami svého hlasu a sama vždy nejlépe vím, co je ještě žádoucí a co už raději nedělat. Proto jsem byla schopna říct řediteli Vídeňské opery ve 48 letech, že osmnáctileté dívky na jevišti ztvárňovat nechci i s velkým rizikem, že už mě nikdy na nic jiného neosloví.
U šatů máte ráda vlečky. Jsou vám při zpěvu oporou, nebo se spíš obáváte, abyste si ji nepřišlápla?
Vlečka je efekt, který ničemu nepomáhá ani neškodí. A strach z ní nemám. Spíš mé okolí.
Co nosíte ráda mimo jeviště?
Pohodlné sportovně elegantní věci.
Vidíte rozdíl v oblékání německých a českých žen?
Ne zásadní.
Operní zpěvačka nosí nejenom róbu, která je vidět, ale musí být perfektně nalíčená. Jak se líčíte pro jeviště, máte oblíbené vizážistky?
Vizážistka je pro mě důležitá na kameru. Jinak se ráda líčím sama. Vždy odkoukám pár triků a s velkým úspěchem je používám.
