Chůze je ten nejpřirozenější pohyb, který máme. Proto ji většinou vůbec neřešíme. Chodíme automaticky, bez přemýšlení. Jenže v tom může být problém. To, co by mělo být pro tělo přirozené a léčivé, se často stává zdrojem přetížení, bolesti a dlouhodobých potíží. Tělo totiž nefunguje izolovaně, ale v souhře. A právě chůze je jedním z nejzákladnějších projevů této souhry. Jak na to?
Všechno začíná u chodidel
Představují klíčový smyslový orgán, který sbírá informace o podkladu a posílá je do nervového systému. Na jejich základě pak tělo upravuje držení, stabilitu i samotný pohyb. Jakmile chodidla nefungují správně, třeba kvůli nevhodné obuvi, ztuhlosti nebo špatným návykům, projeví se to výš. V kolenou, kyčlích i páteři. Často právě tam, kde už bolest vnímáme. Správná chůze přitom ale není o tom, že si začneme vědomě „skládat“ tělo do ideální pozice. Naopak.
Tělo není stroj Důležitou roli hraje i to, odkud pohyb řídíme. Snahy typu „zatni břicho“, „stáhni lopatky“ nebo „narovnej se“ často vedou k opaku, tedy ke ztuhlosti a ztrátě přirozené koordinace. Mnohem efektivnější je pracovat se záměrem. Pokud jdeme za něčím, máme směr či cíl, náš nervový systém si sám najde efektivní způsob, jak pohyb zorganizovat. Tělo totiž není stroj, který potřebuje manuální nastavení, ale systém, který reaguje na informace,“ vysvětluje pohybový terapeut Václav Rázl z Fyziofitness Černošice.
Právě v tom spočívá i vytváření správných pohybových vzorců. Nejde o to „učit se chodit správně“ silou vůle, ale o to dát tělu kvalitní podněty. Vnímání chodidel, práce s rovnováhou, přirozený pohyb bez zbytečné kontroly. „Nepoužívaná chodidla nejsou schopna plnit dvě zdánlivě protichůdné funkce – držet a podpírat a zároveň pružit a vytvářet pohyb. Je tedy nezbytné dostat do funkce hlavně chodidla, zároveň s tím přivést k životu i kyčelní klouby a začít znovu nacházet svoje vlastní tělo. S tím souvisí i střed těla. Ten nechceme mít pevný, ale musí správně plnit funkci držení a stabilizování spojené s umožněním a vytvářením pohybu,“ popisujer Václav Rázl.
Když chůze přináší víc než jen kroky Velkou roli hraje také pravidelnost. Právě ta totiž rozhoduje o tom, jestli má chůze na naše tělo skutečný dopad. Nejde o jednorázový výkon, ale o dlouhodobý návyk. V tomhle směru může být silným pomocníkem i chytrá motivace v podobě různých aplikací. Jednou z nich je Každý krok pomáhá od zdravotní pojišťovny OZP. Kromě pravidelnosti je ovšem důležité vyvarovat se chyb, které v důsledku způsobují rozmanité zdravotní potíže od bolesti zad až po špatné dýchání. Jednou z nejčastějších z nich je tvrdý došlap na patu, který narušuje přirozenou pružnost a přenáší nárazy do kloubů a páteře.
Pozornost jako klíč k přirozenému pohybu Jak již bylo zmíněno, zcela zásadní je věnovat chůzi pozornost, protože u většiny z nás se jedná o mechanickou činnost bez vnímání, bez záměru. Možná to zní jako věda, ale stačí se na chůzi pár měsíců soustředit a tělo si zase vzpomene, co je pro něj přirozené.
Přestože to možná zpočátku nevypadá snadně, pohybový program darovaný nám přírodou máme k dispozici celý život. Můžeme ho kdykoliv začít rozvíjet, ale bude nás to ze začátku stát nějaké úsilí, což se nám ovšem vrátí v podobě plně spolupracujícího těla. Odezní bolesti zad, kyčlí, potíže s dýcháním apod. Chůze je nejpřirozenějším pohybovým projevem člověka a při správných svalových souhrách patří k těm nejzdravějším.
