Když se před deseti lety člověk trápil po rozchodu nebo přemýšlel, jestli není na pokraji vyhoření, nejspíš zavolal kamarádovi, napsal si deník nebo začal hledat odpovědi na Googlu. Dnes většinou udělá něco jiného. Otevře ChatGPT nebo jiný AI nástroj. Ne proto, že by věřil, že je umělá inteligence lepší psycholog. Ale protože je okamžitě dostupná, nehodnotí, neodsuzuje a odpovídá během několika sekund.
AI se během krátké doby stala nejen pracovním nástrojem, ale také vrbou, deníkem, koučem nebo průvodcem při zvládání emocí. A právě to dnes zaměstnává psychology i vědce po celém světě. Například výzkumníci z MIT Media Lab a OpenAI analyzovali miliony anonymizovaných konverzací s ChatGPT. Zjistili, že vedle produktivity a hledání informací lidé stále častěji využívají AI i pro osobní a emoční témata. Výzkum zároveň upozorňuje, že malá skupina intenzivních uživatelů si může začít vytvářet silnou emoční vazbu na chatbot, což otevírá úplně nové otázky o tom, jakou roli budou podobné technologie v našem životě hrát.
Nehledáme radu
Na první pohled se může zdát zvláštní svěřovat se stroji. Psychologové ale upozorňují, že nejde ani tak o technologii, jako o lidskou psychiku. Když máme pocit, že nás nikdo neposuzuje, mluví se nám jednodušeji. AI neobrací oči v sloup, nesrovnává nás s ostatními, neřekne „to přeháníš“ ani „to přece není tak hrozné“. Právě absence sociálního hodnocení může být důvodem, proč lidé chatbotům často řeknou věci, které neřeknou ani partnerovi nebo nejlepšímu kamarádovi.
„Lidé si často myslí, že hledají odpověď. Ve skutečnosti ale potřebují především bezpečný prostor, kde si mohou své myšlenky uspořádat. Už samotné pojmenování emocí bývá obrovská úleva. A právě v tom může být AI překvapivě užitečným pomocníkem,“ říká psychoterapeutka Eva Nováková z terapeutické platformy Mendora.
Psychologie tento jev dobře zná. Když člověk své emoce převede do slov, aktivují se oblasti mozku spojené s jejich regulací. Tento proces, označovaný jako affect labeling, může snižovat intenzitu stresu nebo úzkosti. Proto už samotný rozhovor – byť s chatbotem – může přinést krátkodobou úlevu.
AI už dnes nahrazuje víc než Google
Pokud si myslíte, že lidé využívají ChatGPT hlavně k psaní e-mailů nebo shrnování dokumentů, realita je mnohem pestřejší. Podle zahraničních studií i analýz uživatelé AI využívají například k tomu, aby si ujasnili, jestli jejich reakce po rozchodu jsou „normální“, připravili se na náročný rozhovor s partnerem nebo šéfem, pochopili, co vlastně cítí, vedli si osobní deník, zvládli úzkost před důležitou životní změnou, připravili si otázky na první návštěvu terapeuta nebo si třeba nechali vysvětlit psychologické pojmy, kterým nerozumí. Právě dostupnost 24 hodin denně dělá z AI nástroj, který může pomoct překlenout období, kdy člověk ještě není připravený vyhledat odbornou pomoc.
Proč dobrá odpověď ještě neznamená dobrou terapii
To nejzajímavější ale začíná ve chvíli, kdy se podíváme na druhou stranu. Výzkumníci ze Stanford University letos upozornili na to, že lidé mají tendenci přeceňovat schopnosti terapeutických chatbotů. Ve srovnání s lidskými terapeuty sice AI často nabízí více ujištění, pochval a psychoedukace, zároveň ale klade méně doplňujících otázek, méně zkoumá souvislosti a v krizových situacích může reagovat nevhodně nebo příliš zjednodušeně. Právě tady se ukazuje jeden z největších rozdílů mezi terapeutem a umělou inteligencí. Chatbot je navržený tak, aby byl vstřícný, srozumitelný a uživateli pomáhal. Často proto jeho pohled potvrzuje nebo validuje. V běžných situacích to může být užitečné, u složitějších psychických nebo vztahových témat ale existuje riziko, že člověka spíš utvrdí v jeho vlastním pohledu na situaci, než aby ho citlivě vedl k jeho zpochybnění.
„Psychoterapie není o tom, že člověk dostane správnou radu. To by bylo příliš jednoduché. Změna vzniká ve vztahu. Terapeut zachycuje i to, co klient vůbec nevysloví – tón hlasu, dlouhé ticho, nejistotu nebo rozpor mezi slovy a emocemi. Právě tam se často odehrává to nejdůležitější,“ vysvětluje psychoterapeutka.
AI dnes neumí vnímat řeč těla ani neverbální signály. Nedokáže vytvořit bezpečný terapeutický vztah ani nabídnout to, čemu psychoterapie říká korektivní emoční zkušenost – tedy zkušenost, která člověku umožní přepsat dlouhodobé vzorce chování prostřednictvím skutečného lidského kontaktu.
Budoucnost nespočívá v souboji člověka a AI
Otázka proto možná nezní, jestli ChatGPT jednou nahradí terapeuty. Jde spíše o to, jak se naučíme využívat obojí. Stejně jako chytré hodinky nenahradily lékaře, ale pomohly lidem více přemýšlet o vlastním zdraví, může AI představovat první krok i v péči o psychiku. Pomůže zastavit se, uspořádat myšlenky nebo dodat odvahu udělat další krok.
„Nemyslím si, že budoucnost bude o soupeření člověka a umělé inteligence. Vidím ji spíš jako spolupráci. AI může být skvělým pomocníkem mezi jednotlivými sezeními nebo ve chvíli, kdy člověk hledá první orientaci. To nejdůležitější ale stále vzniká mezi dvěma lidmi. Protože právě vztah je tím, co léčí,“ uzavírá Nováková.
