Pohádkové pastviny pro pohodu

Podle legend se na největší evropské pastvině Seiser Alm/Alpe di Siusi proháněly čarodějnice. Svoje sabaty pořádaly hlavně na pitoreskním skalním útvaru zvaném Hexenbänke (Čarodějnické lavice).

Očarovaly prý i tajemně vyhlížející dominantu této náhorní plošiny, horu Schlern/Sciliar. Asi to ale byly hodné divoženky – vykouzlily spíš krásu a pohodu.

Louky Seiser Alm poseté dřevěnými seníky jsou jedním z nekrásnějších koutů Dolomit. Podle Le Corbusiera jsou vápencové hory se západem slunce zbarvené do růžova, které Seiser Alm lemují ze všech stran, „nejkrásnější architekturou světa“. Ne nadarmo byly v roce 2009 zapsány mezi památky UNESCO jako přírodní světové dědictví. Na ploše o rozloze 8000 fotbalových hřišť v nadmořské výšce od 1680 do 2350 metrů si vyhlídku na ně je možné užívat na každém kroku.

Náročnost si každý může stanovit sám podle své kondice – od pohodlných procházek korunovaných kávou nebo sklenkou vína na terase některé z mnoha horských chat, až třeba po okruhy na horských kolech s prudkými sjezdy do údolí. Často sem v létě jezdí trénovat také běžci a příjemný terén plně vyhovuje i těm rekreačním. Pastviny, dříve ráj krav a ovcí (pokud tak docela nevěříme legendám o čarodějnicích), jsou dnes pravé eldorádo pro aktivní odpočinek.

Malá doba ledová zachovala přírodu

Oblast Seiser Alm byla obydlena už v době kamenné. Lidé se tu podle nálezů částí šípů tehdy živili lovem, ale už v době bronzové byly šťavnaté zelené louky využívané na pastvu. Archeologové tu našli kamenné základy z římského období a mince ze 4. století našeho letopočtu. Ve středověku se tu proháněli šlechtici s kušemi na lovu. Pastevci si tu své příbytky začali budovat až po „malé době ledové“ v 15. a 16. století, po níž půda zregenerovala. Na intenzivní farmaření je to tu ale přece jen moc vysoko, a přestože od 30. let minulého století sem vede silnice a bylo tu postaveno několik vleků a lanovek, příroda si zachovala svůj původní charakter.

Nejkrásnější koupaliště

Na úpatí čarodějnicemi oblíbeného skalního útvaru Schlern leží půvabné městečko Völs/Fiè. Nejvýznamnější památkou je gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie. Jeho vnitřní výzdoba však zahrnuje různé epochy a styly – románský zastupuje krucifix z období kolem roku 1200, nejstarší románský kříž v celém Jižním Tyrolsku. Oltář je pozdně gotický, přestavěný v neogotickém stylu, varhany, zbytky fresek a kazatelna dokládají svou barokní ornamentálností, že ve Völsu se lidem dařilo dobře. Bývaly zde totiž lázně a připisuje se jim i vynález jedné z nepopulárnějších jihotyrolských procedur – senné koupele.

Turisté sem však dnes nejezdí léčit si své neduhy, ale za odpočinkem v krásné přírodě. I když třeba po výšlapu k přírodnímu jezeru Völser Weiher, kde se lze i vykoupat – voda mívá tak kolem 20 °C a organizace na ochranu životního prostředí Legambiente ho označila za nejkrásnější přírodní koupaliště v Itálii –, není regenerující poležení v seně od věci.

Sedm lázní sena

Sennou „koupel“ s bylinkami, s olejem z kosodřeviny, i koupele ve víně si můžete dopřát třeba v romantickém hotelu Turm, který už po tři generace patří rodině Pramstrahler. „Radíme našim hostům, aby se řídili tradičním úslovím: Sedm lázní sena a devět lázní vína činí z člověka siláka ze železa. Přičemž víno se může hlavně vypít,“ žertuje majitel hotelu a zároveň uznávaný pěstitel vína Stefan Pramstrahler. Víno z jeho vinic s etiketami, které tento renesanční hoteliér a milovník umění sám navrhl, je ovšem rozhodně škoda do vany vylévat.

Také tráva s mnoha bylinkami, jako je tymián nebo arnika pro senné koupele, pochází z vlastní louky Pramstrahlerů na Seiser Alm. Kosí se brzy ráno nebo večer, aby se zachovaly všechny éterické oleje.

Léčebný efekt bylin z horských pastvin znali ve Völsu už ve středověku. Později známý léčitel a propagátor vodoléčby farář Sebastian Kneipp doporučoval senné lázně při revmatismu, bolestech kloubů a ischiasu. V roce 1903 požádal proto Anton Kompatscher, pradědeček Stephana Pramstrahlera, v Innsbrucku o povolení provozu hostince se sennými lázněmi a také ho získal. Pravá senná koupel podle tohoto dokumentu může být jen ze sena z luk nacházejících se v nadmořské výšce nejméně 1500 m, silnice musí být vzdálena minimálně 150 metrů a na jednom metru čtverečním se musí vyskytovat alespoň 40 druhů různých léčivých bylin. „Bylinkáři našli na naší louce těch bylin asi sedmdesát,“ chlubí se právem hoteliér.

Senná lázeň však nepomáhá jen na diagnózy stanovené Sebastianem Kneippem. Je ideální také k relaxaci a detoxikaci. V dřevěné kádi na vodním lůžku vás zabalí do prohřátého sena. Při jemně zvýšené teplotě se uvolňují a příznivě působí éterické oleje z bylin. Během dvaceti minut jste i v „suché lázni“ mokří od vlastního potu. Po očistné lázni následuje odpočinek v solné jeskyni.

 

Pokračování článku a mnoho dalšího naleznete v K&W 05-06.2019

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *