Tváří v tvář viru aneb bumerangový efekt karantény

Globální epidemie je silná traumatická událost, která se týká všech a bezprostředně. Ať už se někteří z nás dokáží přizpůsobit situaci bez velkých obtíží, nebo ji prožívají jako stresové období plné úzkosti, může se současná krize více či méně podepsat na psychice mnoha jedinců.

Náš každodenní život byl otřesen: omezená svoboda pohybu, vážné zdravotní riziko, nová organizace práce, nedostatek sociálního kontaktu, potíže s běžnou denní rutinou, strach ze ztráty blízkých, příjmu a obavy o budoucnost, obavy spojené se smrtí, které naše generace nezažily…

Mnoho informací škodí

A výčet zdaleka nekončí. Příliš mnoho zneklidňujících elementů najednou může přinést vlnu těžko zvladatelných emocí. „Situace může vyvolat silnou a obtížně kontrolovatelnou psychickou reakci, jako je emoční únava, problémy se spánkem, strach z ostatních, zhoršený úsudek, zvýšená citlivost s poruchami nálady, tendence k hypochondrii, deprese, přejídání se a nadměrná konzumace alkoholu či jiných návykových látek, domácí hádky a násilí. Celou tuhle širokou paletu následků jsme zaznamenali už od začátku epidemie koronaviru,“ popisuje klinická psycholožka Johanna Rozenblumová.

Podle naší psychické konstituce máme každý svůj vlastní způsob reakce. Starší lidé se můžou cítit dezorientováni a ochromeni událostmi, jiní každý den zažívají nové překvapivé reakce, které ale můžou být i pozitivní. Někteří přemýšliví a kreativní lidé přijali toto období jako příležitost k sebereflexi, soustředění, osobnímu rozvoji či prohloubení vztahů se svými blízkými.

„Reakce závisí na mnoha faktorech, jako je například naše předchozí zkušenost se stresovými událostmi, podpora lidí kolem nás, naše fyzické zdraví i věk,“ dodává specialistka. Média nás nepřetržitě zásobují zpravodajstvím ze všech koutů světa, sčítáním mrtvých a nových infikovaných. Čím větší nálož informací si dopřáváme, tím více se naše už tak rozkolísaná psychika destabilizuje a logické uvažování ustupuje spekulativním „zaručeným“ zprávám, které ještě více zvyšují obavy.

Co je posttraumatická porucha

Šok pro psychiku nastává, když emoce převezmou neřízenou kontrolu. Dlouhodobá karanténa je nebezpečná proto, že způsobuje ztrátu jistot v celém rozsahu každodenního života. Jde o zrušení rituálů a zažité organizace života, ztrácíme přehled o denní době i dní v kalendáři.

S nedostatkem běžných sociálních kontaktů, zákazy a omezenou svobodou podpořenou obavami o vlastní zdraví a bezpečnost blízkých nás začíná objímat plíživá a všudypřítomná frustrace, kterou časem provází pocit prázdnoty a vyčerpání. Psychika i jinak zdravých jedinců trpí, protože pro stabilitu duševního zdraví a pohody každého z nás jsou obzvlášť důležité sociální kontakty. Omezení sociálních vazeb tak významně posiluje pocit psychického nepohodlí.

Psychologické trauma představuje bezprostřední reakci a následně chronické poruchy, které se vyvinou po stresující události, jež ohrožuje naši fyzickou nebo duševní integritu. Podle odborníků neexistuje žádná osobnostní typologie, která by představovala jisté riziko posttraumatického syndromu. Nicméně pokud má člověk sklon k přehnané úzkosti s hypochondrickými či obsedantními sklony nebo již dříve trpěl depresemi, je pravděpodobné, že aktuální situace ještě zvýší jeho cítivost.

„Posttraumatická porucha může mít v krajních případech za následek dočasnou poruchu myšlení, které již nedokáže kontrolovat extrémní stres. V mozku se spouští ochranné mechanismy, jež při urgentní situaci způsobují něco jako odpojení okruhu naší emoční kontroly. Někteří tak zažívají ztrátu koncentrace nebo dokonce problémy s pamětí. Ale to vše lze léčit: mozek má zázračnou kapacitu pro opravu na neurologické úrovni. U vážnějších případů je nejlepší se obrátit na odborníka, který může zmírnit příznaky podle typu problému,“ radí psychoterapeutka Muriel Salmona.

 

Pokračování článku a mnoho dalšího naleznete v K&W 05-06.2020

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *