Denně se tělo zbavuje nežádoucích toxinů, reguluje hladiny stresových hormonů a vylučuje vše, co mu už neslouží. Většinu toho přitom zajišťuje jeden jediný orgán – játra. Ne vždy je však proces odbourávání dostatečný. Vlivem celé řady faktorů často pracují na hranici svých možností a nestíhají. Odpadní látky se poté v organismu hromadí a zdravotní obtíže na sebe nenechají dlouho čekat. Jakými fázemi během dne játra procházejí? Čím dnes trpí až 30 % lidí, včetně dětí? A proč do jídelníčku zařadit brukvovitou zeleninu a pampeliškový kořen?
Játra jsou největším metabolickým orgánem v lidském těle, bez jehož správné činnosti se zkrátka neobejdeme. Pomáhají nám především s detoxikací a očistou celého organismu. Eliminují toxiny, produkují žluč nezbytnou pro trávení tuků, zpracovávají léčiva, přeměňují dusíkaté látky na močovinu a podílejí se také na rozkladu červených krvinek i na metabolismu určitých hormonů – například kortizolu, testosteronu a jeho derivátech, inzulinu a estrogenu. Do značné míry tak ovlivňují i hormonální rovnováhu a regulaci hladiny cukru v krvi. Ačkoliv pracují bez přestávky, podle orgánových hodin tradiční čínské medicíny jsou nejaktivnější mezi jednou a třetí hodinou ráno. Pokud se tedy v těchto časech člověk pravidelně budí, důvodem nemusí být ani tak neúprosná potřeba dojít si na malou, jako spíš přetížení jater, která nestíhají vše odbourávat a tělo detoxikovat. „Funkce jater se řídí cirkadiánním rytmem (biologickými hodinami). Během dne se zaměřují především na metabolismus živin, které v aktivní části dne přijímáme, a v noci se zase soustředí na celkovou detoxikaci a klíčovou regeneraci,“ popisuje Irena Hončlová, odbornice na celostní medicínu.
V játrech probíhají tři hlavní metabolické fáze. Bezprostředně po jídle ukládají glukózu jako glykogen, aminokyseliny využívají k tvorbě bílkovin a tuky přeměňují na lipidy a lipoproteiny. V této fázi zároveň dochází k detoxikaci látek vstřebaných z potravin a tvorbě žluči nezbytné pro další trávení tuků, 4 až 12 hodin po jídle přecházejí do postabsorbční fáze, kdy rozkládají glykogen a uvolňují glukózu do krve. Také zajišťují odbourávání tuků a tvorbu tzv. ketolátek, které představují zásadní zdroj energie pro mozek a svaly při hladovění. V rámci poslední fáze – mezi jednou a třetí hodinou ranní – probíhá nejintenzivnější vnitřní očista. Kromě důkladné detoxikace, kdy se zbavují odpadních látek a zpracovávají hormony a léčiva, rovněž dochází k regeneraci jaterních buněk. Přestože průběh jednotlivých fází je vždy stejný, do hry vstupuje celá řada faktorů, které rozhodují o kapacitě a míře zatížení tohoto orgánu.
To, jak se pravidelně stravujeme, co pijeme, kolikrát týdně se hýbeme a v jakém stavu se nachází naše psychické zdraví, má přímý vliv na efektivitu jaterních procesů i jejich schopnost regenerace. „Největším nepřítelem jater je cukr. Nadměrná konzumace glukózo-fruktózového sirupu, který se dnes nachází téměř ve všech sladkých zpracovaných potravinách a nápojích, patří k hlavním příčinám onemocnění zvaného ztučnění jater. Tímto problémem trpí až 30 procent lidí, včetně dětí, aniž by o tom častokrát věděli,“ varuje odbornice. „Riziko představuje také alkohol, kofein či stres. Ženská játra navíc pravidelně čelí vyšší zátěži vlivem hormonálních výkyvů způsobených menstruačním cyklem,“ dodává. Svůj podíl mohou mít i genetické predispozice ovlivňující rychlost metabolismu, schopnost detoxikace i celkovou odolnost jater vůči zátěži.
A jaké jsou příznaky přetížení? V první řadě je potřeba si uvědomit, že tělo na jaterní problém neupozorní skrze bolest, která je pro nás standardně jasným znamením, že se něco děje. Projevy jsou mnohdy nenápadné a snadno přehlédnutelné. Patří mezi ně podráždění kůže v podobě vyrážek či akné, silnější odér potu, únava, výkyvy nálad nebo i zhoršený spánek. Lidé s diagnostikovaným jaterním onemocněním se poté potýkají s nažloutlým bělmem, červenými tvářemi či výraznými kruhy pod očima. Odbornice Hončlová přitom upozorňuje, že u jater je hranice optimální činnosti velmi tenká: „Stačí, aby bylo poškozeno zhruba 5 % jaterní tkáně, a dochází k jejich trvalé dysfunkci.“ Jakmile tedy člověk u sebe začne varovné signály pozorovat, je potřeba vzít situaci do svých rukou a začít včas jednat.
