Věk neošálíš – nebo snad ano?

Všechno souvisí se vším. A tak i mezi stárnutím obličeje a naším celkovým zdravotním stavem existuje přímá souvislost. Dříve jsme viditelné projevy stárnutí dokázali pouze více či méně dovedně skrývat, moderní metody jdou nyní mnohem hlouběji, až k samotným příčinám stárnutí, a bojují s ním zde. Hranice mezi medicínou a péčí o krásu je čím dál tenčí a občas už mizí úplně.

Převaha starších ročníků v populaci je stále výraznější a vše, co nám pomůže žít déle a šťastněji, je vítáno s otevřenou náručí. Chceme být zdraví, užívat si života, a ještě u toho také dobře vypadat. Mladší generace se od nás učí a na své stáří myslí už dlouho předtím, než pro ně začne být skutečně aktuální. Proto dnes firmy investují obrovské částky do výzkumu a vývoje a usilovně hledají další a další možnosti, jak našemu přání vyhovět.

Vědci postupně odhalili několik klíčových znaků spojených se stárnutím. Buňky se přestávají dělit, telomery se zkracují, dochází k epigenetickým změnám – toto je bitevní pole, na kterém se stárnutím bojují ty nejmodernější metody. Společným jmenovatelem je snaha stáří nikoli skrývat, ale podporovat přirozené zdraví a vitalitu naší pleti. Díky vědě pak může naše pleť být skutečně mladší, zářivější, bez nežádoucí pigmentace a drobných i hlubších vrásek, pevná a hydratovaná.

Diagnostika s AI

Základem jakékoli úspěšné péče je správné posouzení stavu. Dnes se bouřlivě rozvíjejí diagnostické metody založené na umělé inteligenci. Naprosto neinvazivně, pohodlně a bezbolestně, pouze na základě vzhledu naší pleti dokáže AI přesně vyhodnotit aktuální stav až na buněčné úrovni a doporučit každému ten nejvhodnější postup, takříkajíc šitý na míru. Tím to ale vůbec nekončí, ba naopak. Se stejnou digitální přesností umí AI sledovat náš pokrok v čase a průběžně upravovat svá doporučení podle aktuální situace.

Velký boom zažívají i složky produktů navržené prostřednictvím AI. Umělá inteligence pracuje s velkými daty, dokáže dnes tedy lépe než člověk předvídat funkčnost určité ingredience, a tím dramaticky urychlit vývoj nových produktů. Navíc pracuje nejen na využití již existujících látek, ona navrhuje i zcela nové, dosud neexistující molekuly. A protože výkon umělé inteligence se stále zlepšuje, můžeme do budoucna očekávat ještě velké změny ve způsobu, jakým s její pomocí proti stárnutí bojujeme.

Účinné látky je potřeba dostat na místo určení a zde přichází chvíle pro nanotechnologie. Díky nim pronikají extrémně drobné částice hluboko do pokožky a jsou zde zvláště účinné v boji proti vráskám a při podpoře produkce kolagenu.

Zombie buňky

A když už jsme u tématu účinných látek, máme zde jedno cizí slovo, které stojí za zapamatování – senolytika. Jsou to látky, které v těle vyhledávají a ničí opotřebované buňky, které se přestaly dělit (tedy omlazovat), ale odmítají umřít. Tyto zombie buňky se časem v těle hromadí a tropí zde obecně neplechu, například v podobě chronických zánětů. Když se nám podaří z těla je odstranit, uvolníme tím prostor buňkám zdravým. S tímto principem pracuje i úspěšná česká značka GymBeam, kterou si většinou spojujeme s doplňky stravy pro sportovce. Svůj produkt přímo nazvala „Longevity Complex“, česky „směs pro podporu dlouhověkosti“. Kromě dalších látek obsahuje i resveratrol, patřící mezi senolytika. Ten omezuje už samotný vznik zombie buněk. Kromě intenzivních potravinových doplňků můžeme senolytika najít i v běžných potravinách – sáhnout můžete třeba po jablku, kurkumě či černém čaji.

Existují také výživové doplňky a úpravy životního stylu, které podporují dlouhověkost tím, že se zaměřují na naše metabolické zdraví. Metabolismus v mládí funguje totiž jinak než v dospělosti. Nejrychlejší je v dětství a ve stáří se zpomaluje. Rozdíl je v podstatě v tom, jak tělo hospodaří s energií. Aby náš metabolismus fungoval dobře, potřebujeme dostatečný přísun bílkovin ve stravě, budovat si svalovou hmotu, kvalitně spát a pozor – nehladovět. Vědci tedy zkoumají konkrétní metody, jak prostřednictvím stravování náš metabolismus ovlivnit ideálním směrem k delšímu a zdravějšímu životu.

Osa střevo-mozek

Se stravováním souvisí i zdravý mikrobiom. Nové poznatky ukazují, jak zásadně naše mikrobiální společenstva ovlivňují stárnutí i s ním související onemocnění. Velká pozornost se soustředí na osu střevo-mozek. V rovnováze pomáhají udržovat náš střevní mikrobiom probiotika a prebiotika. Také neustále zapomínáte, jaký je mezi nimi rozdíl? Probiotika jsou živé organismy – přátelské bakterie, kdežto prebiotika jsou nestravitelné složky potravy, především vláknina. Výzkumy ukazují, že tyto složky naší stravy dokážou zlepšovat mozkové funkce, imunitu a celkové zdraví. Pozornost se stále více upíná na takzvaná psychobiotika, která umí pozitivně ovlivňovat naše duševní zdraví, pomáhají nám lépe zvládat stres a podporují psychickou pohodu a kvalitní spánek.

To, jakého věku a v jakém zdraví se dožijeme, je z velké části dáno našimi genetickými předpoklady, které jsme chtíc nechtíc všichni zdědili po rodičích. Otázkou, jak konkrétní geny zapínat a vypínat, aniž bychom nějaké do DNA přidávali či odebírali, se zabývá epigenetika. Jinými slovy, je to metoda, která zkoumá možnosti, jak geny řídit, aniž bychom přímo měnili DNA. V současnosti vědci intenzivně bádají nad tím, jak zajistit bezpečnost epigenetických metod a jejich co nejvyšší účinnost. Učí se přesně měřit, jestli a jak dobře epigenetické přeprogramování funguje. Vytvářejí biomarkery a testy, které to dokážou sledovat. K tomu využívají například epigenetické hodiny, které dovedou vysledovat biologický věk buněk podle chemických značek na DNA.

Oprava poškozených buněk

Tím se dostáváme k metodám, které jsou prozatím velice nákladné a dostupné pouze omezenému počtu pacientů na specializovaných klinikách. Je to genová terapie a kmenové buňky. Vědci se teď kupříkladu snaží určit, které konkrétní geny udržují naše buňky mladé, a odhalili jich už více než stovku. U kmenových buněk mimo jiné zkoumají možnosti, jak je využít k posílení produkce kolagenu a opravě poškozených buněk.

Jak je vidět, svět technologií bojujících proti stárnutí se rychle mění. To s sebou přináší zásadní etické otázky. V roce 1922 napsal Karel Čapek divadelní hru Věc Makropulos. Kladl si tehdy otázku, zda se člověk má pokoušet o svou nesmrtelnost, a došel k názoru, že bychom měli svůj lidský úděl přijmout – právě proto, abychom zůstali lidmi. Převedeno do světa krásy a wellness, pečujme o sebe, snažme se vypadat dobře a být zdraví, pozor ale na to, abychom své snahy nepřehnali a nezačali vypadat spíš nepřirozeně. Jak se říká, všeho s mírou.