Pomerančová kůže? Oloupat!

Celulitida se stala horším přízrakem než vrásky. Všichni víme, jak vypadá, všichni víme, že je úporná a velmi, velmi nevzhledná. Je považována za něco nepěkného a potupného, občas dokonce poslouží bulváru jako dehonestující argument při zveřejnění fotografie celebrit na letní pláži. Ejhle, ta ji má taky!

Denně můžeme získat mnoho rad, co s ní dělat a co ne. Radí nám sportovní trenéři, dietologové, psychologové, odborníci na kosmetiku, dermatologové i samozvaní rádci, kteří vědí všechno nejlépe. Zejména v nepřehledných vodách internetu.

Co o ní víme a co ne

  • Byla tu nejspíš vždycky, ovšem jejím projevům se samozřejmě neříkalo celulitida. Stačí se podívat na obrazy Petera Paula Rubense. Jeho Tři grácie mají na hýždích a stehnech ukázkové projevy celulitidy, a to v 17. století tento obraz znázorňoval skutečnou ženskou krásu!
  • Celulitida s chutí napadá ženské tělo, i když ani muži si před ní nemůžou být stoprocentně jisti. Rozdíl, proč ženy ano a muži ne, spočívá v uložení tukových buněk. Ženské tělo je navíc vybaveno větším množstvím tuku a při stárnutí se na něm projevuje různě velká ztráta vypnutí kůže, její hladkosti a pevnosti. Každá žena je jiná, jiná je tedy i každá kůže. To, že někomu vydrží do vysokého věku pevná, zatímco jiná má měkkou, hrudkovitou a povolenou strukturu, už v mládí ovlivní mnoho faktorů.
  • První zmínky o celulitidě jako o kosmetickém problému se objevily ve francouzských a amerických časopisech v padesátých letech minulého století a od té doby se pozornost jen zesiluje. Ovšem už koncem devatenáctého století se objevily lékařské popisy hrudkovité kůže jako zanícení buněčné tkáně v podkoží.
  • Ve skutečnosti se dnes pomerančová kůže většinou považuje za projev zhoršení funkce lymfatického systému, který nedokáže z těla odvádět v dostatečné míře a rychlosti zplodiny metabolismu. To ovšem úplně nevysvětlí, proč tento estetický problém trápí v tak velké míře poměrně mladé ženy v docela dobré kondici.
  • Projevy celulitidy souvisí se založením každého jedince i s jeho životním stylem. A také s množstvím tuku, který máme v těle. Zdravé jídlo bez céček, emulgátorů a přebytku tuků a cukrů, dostatečný pohyb, to vše jsou faktory, které k regulaci celulitidy přispívají, ale neléčí ji.
  • Problém masového výskytu může ale být i v našem pojímání života – kult mládí nás žene dopředu a věk si nepřipouštíme. Často se můžeme setkat s tvrzením, že celulitidou trpí až devadesát procent žen. Máme si tedy zoufat nebo rezignovat? Problém má však jádro trochu jinde. Před sto nebo padesáti lety si starší ženy opravdu nemyslely, že jejich tělo bude svěží i v důchodovém věku, netoužily se předvádět v rouše Evině ani v plavkách.
  • Celulitida je rozhodně dobrý obchod. Francouzská společnost IMS Health Pharmatrend, která sleduje byznys ve zdravotnictví, zveřejnila před časem zprávu, podle níž se za necelý rok 2015 prodalo ve Francii přes devět set tisíc krémů proti tomuto problému, což výrobcům přineslo čistý zisk více než dvaadvacet milionů eur. A v jiných zemích EU nebo v USA to nebude jinak.

Co tedy s ní?

I kdybychom převzali myšlenku, že celulitida je u mnoha žen projevem začínajícího stárnutí kůže a snížení výkonnosti celého organismu, zůstává stejně mnoho záhad a protimluvů. Ale ani teorie, že se jedná o civilizační nemoc, neobstojí.

Celulitida se stává součástí našeho života. Ovlivní ji náš metabolismus, styl života, množství a kvalita pohybu i kondice a také jídlo, které si dáváme na talíř. A přestože vycházíme ze stejných životních podmínek, někdo ji má a někdo méně.

Pravidla ozbrojeného příměří

Především je nutné jejímu vzniku aktivně bránit a oddalovat viditelné projevy. Pohyb a kvalitní jídelníček kontroluje optimální množství zásob tuku v těle (20 až 25 % celkové hmotnosti), důležité je nedovolit pokles množství svalové hmoty. Protože problém celulitidy není jen omezený problém naší kůže. Záleží i na prevenci problémů s mízním oběhem a zajištění plynulého návratu žilní krve, zejména z dolních končetin.

Nedostatečný krevní a lymfatický oběh je nejčastěji ovlivněn sedavým zaměstnáním, obecně nedostatkem pohybu. Jestliže nebude lymfa v těle plynule proudit, budou se zadržovat toxické látky i zbytečně mnoho vody. Mízní systém však nemá svou vlastní pumpu, podobnou jako má krevní oběh srdce. Proudění je potřeba podporovat, nejlépe svalovými stahy, tj. pohybem a intenzivním dýcháním. Stahy svalů vyvolávají tlak na cévní cesty, dochází k rychlejšímu posouvání lymfy směrem k místu, kde vstupuje do krevního oběhu.

Při nádechu a výdechu se mění tlak v břišní a hrudní dutině. Výrazně se to projevuje při větší námaze a sportu. Tyto změny urychlují pohyb v lymfatickém systému, tekutina se rychleji pohybuje do místa poklesu tlaku. V klidu může pohyb lymfy trvat i několik hodin, stejnou trasu při větším pohybu urazí daleko rychleji. A ještě se budeme cítit lépe.

 

Pokračování článku a mnoho dalšího naleznete v K&W 11-12.2021

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *